A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

VŠE

Ztrácím se, ztrácím se a ráda,
už vím, že to není vada,
když miluješ až příliš,
když tak trochu v někom zmizíš.

Když vsadíš svou celou duši,
když v kapsách nezbyde nic,
nemá cenu zakrývat si uši
a dát jen něco a chtít víc.

Všechno co mám je i tvoje,
pohřbím to do kořenů túje
a pustím ven můj strach,
ať rozkutálí se do dáli jako hrách.

Ať nekupí se v lebce jako stín,
nebe už netíží jak závaží,
já držím tvou ruku a už ji nepustím,
cítím tvá slova na kůži.

Slova plná pravdy a také radosti,
slova plná smíchu a hloupostí,
však lehce se mi jde s tvým dechem,
chodit po žhavém uhlí, je jak kráčet mechem.

Když vím, že chytíš mě za ruku,
když rozpadnou se schody
a spadnu do toho shluku,
tam chodí mé myšlenky rády.

Vyvedeš mě z bludiště bodláčí
a můžeš klidně pustit slzy do očí,
tvé slzy miluju jako tvé úsměvy,
miluju vše, co se v tvé duši objeví.

A nechci se už pořád bát,
když dívám se ti do duše, pryč jsou obavy,
nechci stále někam utíkat,
teď jsem v ráji a mé nohy se zastaví.

V tom nedokonalém ráji,
kde všichni chyby mají,
krásné, lidské chyby
i ty chyby se mi líbí.

Jsem pořád ta vyhaslá hvězda,
však podle tebe jsem slunce,
tak doufám, že se ti to nezdá,
že ze mě světlo jen učinilo slepce.

Nedoufám pro sebe, to kvůli tobě,
chci ti dát vše, co mám v sobě,
chci ti být též záchranou sítí,
jen ať víš, že někdo tě chytí.

Teď smíš padat i letět do mraků,
protože neskrývám už nic,
a daruji ti náruč květin a zpěv ptáků
a kéž bych měla na rozdávání víc.

-J.

Jen malé vylití myšlenek do písmen, nic víc.