A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

LÁSKA ZA ČASŮ KORONY

Láska za časů korony,
toť láska v karanténě.
V drápech drží muže i ženy
a člověk stěžuje si bílé stěně.

V naprosté samotě izolace,
vyhneme se nemoci.
Uvnitř mého srdce, té klece,
jen tvůj klíč mi může pomoci.

To je ta láska za časů korony,
kdy se všichni bojí o své životy
a já smekám, já skládám poklony
světu, co vypálil mi díru do boty.

Teď krev zůstává za mnou na sněhu,
to jen vzlyk unikl mi ústy,
to jen tento svět není nic pro něhu,
když je vzduch kolem tak hustý.

To je ta láska za časů korony
i nenávist je nějak slepá,
do prachu králové položí koruny
a vše zavřeme do sklepa.

To je ten prostor mezi námi
a uzavřené hranice,
teď jsme všichni ještě více sami
a vlci pořádají štvanice.

To je ta láska za časů korony,
kdy jsem tě už dlouho neviděla.
Do trávy narýsovat válečné zóny
a ať se už rozezní děla.

Vždyť zapomínám tvé oči,
všechno je teď jen představa.
Snad mi vzpomínky stačí,
snad vše zhyne a začne od znova.

To je ta láska za časů korony
kdy bojím se, bojím se rozplynutí.
V uších slyšívám poslední tóny.
Tóny lidí, kteří byli zlatí.

Lidé se bojí umírání,
bojí se tancovat se smrtí,
děsí mě chlad osiřelých dlaní
a zvon srdce bolestí se sytí.

To je ta láska za časů korony,
stejná jako tragické drama .
Měla jsem nějaké plány,
ale teď, teď jsem tu sama.

To je ta láska za časů korony,
je jako černá vrána,
tak zazvoňte na zvony,
možná je to poslední rána.

To je ta láska za časů korony,
to je to bezmezné snění,
že vše pomine, že otevřou se brány
a krev v nás zase zpění.

To je ta láska za časů korony
a v dálce tvá je zář.
Blouzníš lesem mezi zlámanými kmeny,
než hlavu složíš na polštář.

A pak ta láska byť za časů korony,
šeptá jen jedno jméno.
To slovo léčí i zabíjí lidí milióny,
to je můj hrob i jediné věno.

-J.

Stále tak trochu jsem.