A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

MÁ KRAJINO

V úsporném světle levhartích peřin válím se v bažinách chrčivého „CHRO".

Nerozumím dlouhým stínům izomerů a skotskému AI v tlumeném hovoru za zdmi z kartonu.

V zemích, kde čas skáče jako dítě v kostýmu růžového draka přes švihadlo Hadrianova valu.

V zemích, kde krokety jsou z pilin a polštáře plné popcornu a skořápek smrtících ořechů.

V zemích, kde se lidé neočekávaně potkávají před dveřmi záchodů a svět voní po vonných tyčinkách a seriálech za zrcadlem ošklivosti.

V zemích, kde je hloupostí shánět kávu v coffeshopu, ale prostitutky shánět ve výkladních skříních vedle velkých kulatých oranžových sýrů je normou a v pořádku.

V zemích, kde si lidé sekají nohy, aby jim nebyly vidět zablácené děsně „cool" boty za nekřesťanské peníze získané podvody a své bohatství demonstrují důkazy v podobě neprakticky bílých triček Levis.

V zemích, kde se lidé bohužel nesmí zabít kvůli otravnému smíchu a k nebi vynášejícímu egu.

V zemích s vůní tulipánů a cinkotem kol v uších plných náušnic.

V zemích, kde tě obviní z flirtování při pouhé laskavosti.

V zemích, kde se lidé často moc pletou a tvá hlava mě tíží na rameni a svět chutná po polévce z mořských řas.

V zemích, kde jsou drákulovské koupelny a vzduch voní všelijakou trávou.

V zemích, kde vysoké komíny spaloven mrtvol vyfukují popel nesprávných lidí.

A ze stropů svítí citrony a my jsme ty borky s příliš velkými brýlemi na cestě trajektem, co brzy umře v moři šrotu.

V moři šrotu, kde budeme na šrot.

Kde nás rozemelou turbíny křiklavé upřímnosti v sekanou.

V zemích, kde jedna stará paní smaží šrotové karbanátky na bedně šrotu a je na šrot se svým prudkým kašlem a láhví šrotské skotské whisky v pravé ruce a s cigaretou v okoralých ústech.

V zemích, kde se prádlo hromadí v kuchyni a jako špinavé nádobí se pere v myčce na nádobí s citronovým jarem spolu s lidským odpadem a špínou v luxusních obalech.

Na etiketě je 99% ubohosti a 1% malomocenství.

V zemích, kde ironie je neznámá fráze v čínštině automatického nastavení mobilů bez wifi.

V zemích, kde jsou lišky zcestovalé objevitelky drogových doupat a štěkají s bulldogy v ostrém světle barových reflektorů.

V zemích, kde ovčí bobky voní dobrodružstvím, tráva je nepřirozeně zelená a my se chceme stát cizinkami.

V zemi, kde je už jaro a bílé bledule jsou kousky mraků v bahnitých šlépějích smrti, co rozpárala žaludek nebohé ovci s vyhřezlými žebry.

V zemi, kde se nouzový východ smí použít v případě nejvyšší nouze.

Jenže já nepoužiju to červené kladívko podobno cukrové homoli, přestože v nouzi se cítím už tak dlouho na sedačce hekajícího autobusu s podlahou plnou drobečků vaflí.

Nepoužiji ho a hledím na nejhezčí zemi plnou záhad.

Jsi samá záhada má země!

Jsi samá záhada a neumytá skvrna od rtěnky na tvé ruce je jako nekončící znaménko krásy vesmírných motýlů.

Jsi samý žert a sarkasmus a tvé travnaté vlasy vlní vítr do rytmu Muchy.

Jsi Bukowski čtený v originále a nahlas na podlaze pokojíčku připomínající noclehárnu lehkých dívek.

Jsi plná hladu má země a tvé lačné rty mluví jen o domovině a důvěrně známých jistotách.

Jsi plna krve má země.

Plna krve tekoucí pro nic jen tak z rozmaru a lehkovážnosti.

Jsi plna stesku má země.

Plna stesku po svém kartografovi.

Jsi plna lásky má země.

Jsi plna lásky k odcizeným dálavám a čelům.

Jsi plna nejistoty má země.

Jsi plna nejistoty a zlatého třpytu na uplakaných tvářích.

Jsi plna sazí má krajino.

Tak plná těch spálených těl nešťastně neopětovaných bludů.

Jsi plná bludů má krajino.

Jsi plná bludů bloudících slunnými ulicemi s pokřivenými ústy.

Jsi plná výkřiků do tmy má krajino.

Jsi plná ryku reklamních žbleptů: „You like, what you like!"

Jsi plná váhání má krajino.

Jsi plná váhavých gest a veselých červených ponožek skrývajících jednotvárnost.

Jsi tak plná života má krajino.

Jsi tak plná všeho a mě sytí prázdnota.

Jsi všechno, co já nemám.

Jsi jako komár sající můj život.

Jsi jako komár a já tě přesto nechci rozmáznout v krvavou kaši orgánů.

Jsi má krajino, i když to bolí.

Jsi má a já nejsem tvá a nevadí to.

Jsi má a drásá mě to.

Jsi má a já jsem masochista.

Miluji, když mě tak drásáš.

Miluji svou krev na horizontech tvé země a miluji i krev vpíjící se do tvých oceánů.

Miluji tě celým svým roztrhaným vnitřkem.

Miluji tě pateticky.

Miluji tě upřímně.

Miluji tě, protože musím.

Protože nic jiného nemám.

Jsi má.

Jsi má a zůstaneš na vždy.

A já budu tvým věčným poutníkem má krajino.

Budu tvým poutníkem, dokud si neprošoupu boty.

Dokud si nesedřu kůži.

Dokud neshoří v žáru.

Dokud se neproměním v popel.

Dokud tu budeš.

Dokud budeš má krajino...

------------------------------------------------------------------------

Jsem zpět ze školního výletu po Skotsku a Amsterdamu, proto ta dlouhá neaktivita.

Moc děkuji všem za hlasy a přečtení, dělá mi to radost a motivuje mě to.