A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

VZDECHNUTÍ

Ve skle ušmudlané výkladní skříně,

oddávala jsem se vlastní vině.

Seděla a na sklo malovala,

prsty a prachem, co jsem si vzala.

Jako omšelá kniha antikvariátů.

Kouřící z cigaret vlahý vzduch a mátu.

A lidé kolem ve vlnách pluli.

Nehybně sedím, než se mnou tvé oči hnuly.

Držela jsem se tvého pohledu jako nitky života.

Otevřela ve dveřích škvíru, co měla zůstat zamknuta.

A oblaka kudrlinek tvůj obličej skryla.

Já celá v mírném dešti do tebe se vpila.

A ty pohled oplácíš v nesmělém údivu.

Jak barevný lístek javoru v podzimním záchvěvu.

Kabát ti tancuje okolo těla.

Přeji si býti teď trochu víc smělá.

Vím, je to jen pouhé zahledění duše, co je moc zdrancovaná.

Vím, já ti můžu dát jen slova v extázi psaná.

Až k rohu oplácíš mi vhled sama do sebe.

Dáváš mi ten úlomek, co mé kroky nezebe.

Jen chvilku marnivou a vytržení z mé rezignace.

A stejně tobě ze všech nejvíce vděčna jsem přece.

Za krátké pochopení beze slova.

Za to, že v mém žaludku klíčí to znova.

Mrazení ticha v nádechu večera.

A další a další nevěra.

A ten pocit, který jsem už nechtěla.

Kůže se škvaří do běla.

Hledám tě teď v kalužích.

Pátrám po tobě ve všech ženách, mužích.

Hledám tě v hrnku nedopité kávy.

Hladím tvé vlasy, když hladím stébla trávy.

Slyším tě šeptat ve stromech.

Cítím tvou bolest v bortících se domech.

Jsi pro mě úplně všude.

Ptám se, proč osude?

Kdybych ti do očí zasadila jabloně,

Vyrašila by sinalá větev, co stůně.

A z vlasů bodláky, co by tě zabily.

Nikdy mé dlaně k zrození nebyly.

Kde hlínu pohladím, uvadne života žár.

A svět se noří zpět do šedých par.

I já vadnu a klopím hlavu.

Já navždy neživá ve zmateném davu.

Však ty tvé oči daly mi naději,

Že rty se jen s falší nesmějí.

A pak mi mizíš dál svižným krokem.

Vím, že tě nezapomenu ani s dalším ušlým rokem.

Tak pokud mě teď vidíš v té holce,

co slova klade tu tak opatrně, lehce.

V té dívce, co jedla hranolky za okny Brna.

V té duši, co je tebou tak plná.

Co hleděla ti do mysli v posledním ohlédnutí.

Kterou teď chlad u srdce tohle napsat nutí.

Co se tak krátce topila v planutí.

Věnuj mi prosím jedno své VZDECHNUTÍ.

---------------------------------------------------------------------------------

Jsem zpět ve světě s wifi, takže se těšte na další dávku mých básní. :)