Prosedím hodiny nad diářem a hledám trhliny v čase.
Z deprese přejídám se čokoládou a zdravý životní styl je mi pasé.
Zase!
Vím, že je mi zle a potřebuji spát.
Ale nemám na to čas, začala bych nestíhat.
Ve věčném "nemám čas" ztrácím se v bezčasí.
A vedu s Vámi hluboké debaty o počasí.
Ležím na tvrdém chodníku a počítám nebeská soukolí.
Se strachem, že jedno z nich již brzy povolí.
Že spadne dolů a zabije mě zas.
Že někdo jiný bude v peněžence nosit můj pas.
Pas s fotkou, kde výrazem připomínám vraha.
S duší odhalenou, jako by byla nahá.
Vím , že zítra ráno mě bude bolet v krku.
Vím, a na chladné zemi pustím se do breku.
Bude mě bolet v krku. Tak ať, teď chvíli mě nebolí duše.
Pod tíhou vesmírné klenby choulí se plaše.
Zvedni se! Honem, nemáš čas!
Je ráno a já ztratila hlas.
Bez hlasu, jako s hlasem. Nic se nemění.
Nikdo stejně neslyší volání z vězení.
Plavu v čase a topím se, když v chladné noci zpívám.
Když nad sešitem z chemie do druhého dne zívám.
Dny slévají se v roky a když to takhle půjde dál.
Bude ze mě v brzké době prach, co s větrem si vál.
Chraplavým hlasem šeptám tiché zprávy.
S hlavou sklopenou proplétám se davy.
Ve věčném NEMÁM ČAS ležím na chladném chodníku a hledím na nebe.
Hledím a ve své nicotnosti zpívám bezhlasým hlasem pro Tebe.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Napsáno právě teď. Když je noční obloha tak krásná, je opravdu dobrý nápad se vymanit na chvíli času a s úžasem na ni zírat. Když si, ale vyberete pro své pozorování nevhodné místo, můžete přijít o svůj hlas i doslovně a ne jen metaforicky.
Děkuji za každý komentář, hvězdičku, názor a hodně se dívejte na hvězdy, Orion je dnes vážně moc krásný.
A. Č. D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoetryChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
