Petrolejové jeptišky, co pláčí slzy benzedrinu v karburátorech Dieslových motorů.
Planety z pomerančů, svlečené s pláčem z kůže ostrými nehty, co zvou mě k sobě nahoru.
Nahoru po schodech z encyklopedií, na půdu plnou krámů.
Ulehnout do lůžka churavého a do těla nacpat si ze slamníku piliny a slámu.
Polibky noci na kůži, chladné narcistické květy v zavařovací sklenici.
Celá se schovat pod peřinu a nevidět tu vánici.
Zalykat se naftalínem, umírat v červeném kabátě.
A s moly, co tlí smrtí jedu, vepsat se ti do tváře ještě v jedné větě.
Inkoustem černým z mrtvých chapadel strachu.
Na papír oparů s chutí ranních vzdechů.
Ve tváři poznání vepsáno do osnov pro šum travin.
Sběratelská alba v tvých rukou jsou jen se známkami bez vin.
V tom černém plášti, co skrývá znaky na paži.
Jeptišky pláčí a pak se v trhnutí obnaží.
Tankují led do aut planoucích v žáru nového světa.
A je pod černě nalakovanými nehty, zastudí ztracená léta.
Vzpomínám na tebe teď, když hledím do nebe.
A když zavadím o stěnu, tělo mě zazebe.
Tančíš po parketu jako medúza hlubinami moří.
Tančíš v odlesku každé vlnky řek, do nichž se má bosá noha noří.
Kolem se setmělo, já stále hledím v dálky.
A znovu a znovu prohrávám všechny své vnitřní války.
Ty jeptišky vystoupí z červeného Cadillacu a jsou to vlastně mniši.
Smějí se a pijí pivo, nejsou vůbec tiší.
Auto stojí osamoceně, i když nemá šťávu.
Však nikdo nádrž nenaplní, ti mniši kouří trávu.
Na kapotě nekonečna, roucha vyhrnutá.
Zpívají a pronášejí slova vášní sytá.
Odhazují masky své na benzince jeptišky a mniši.
Mají zase barvu tváře, z nichž jindy chlad čiší.
V noci skoro krásné jen pod mými zraky.
Kdyby o mě tušili, volali by mě taky.
Lehávají na asfaltu sluncem rozehřátém.
Líbají své cigarety pod prachem a létem.
Černo to je rozhaleno, bílé hrudi svítí.
To ne kůže sněhobílá, to jen němé kvítí.
Hudba hraje z gramofonu.
Tiše šeptá z telefonu.
Prsty tančí po kůži.
Stůj, zastav, už nemůži.
Hudba zmlkla, vše se ztrácí.
Do peří se halí krkavčí ptáci.
Nastoupí do svých zdechlých vozů jeptišky i mniši.
Došla jim už slova všechna, tak jsou zase tiší.
-------------------------------------------------------------------------
Včera (teda už předevčírem, zase píšu o půlnoci) #2 POEZIE. Díky moc.
Mám pokoj v podkroví a hned venku benzinku. Věčně je tu celé noci rámus a téměř každý by si asi stěžoval, ale mně se to zdá nesmírně poetické. :)
A.Č.D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PuisiChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
