Ležíš v trávě.
Bílá záda z lilií zrozena.
Prstem bloudíš papírem dravě.
Výraz tvé mysli uspává tenká peřina.
Svítíš tu na poduškách z mechu
jako zapomenutý cár mraku.
Sluneční brýle zabrání vidět tě strachu.
Do očí nehledět, neodložíš je ani za soumraku.
Bosá chodidla jsou od hlíny.
Od rtěnky zas sklenice limonády.
Dlaněmi hladíš noviny.
Ve svém srdci skryly tě jabloňové sady.
Rty tiše mumlajíc šeptají pravdy beruškám.
Raději nikomu neříct to, tajemství udrží každý snadněji sám.
Tráva zpívá pro kopretiny písničky letní bouře.
Ledovce ve sklenici citronády rozpustí slané moře.
Slzy ti z očí kanuly,
jemně zdravily zemi.
V důvěře k papíru planuly
a divně nyní je mi.
Vrabci z plotů češou si peří
a slunce tě do sněda vybarvuje.
Málokdo tomu dnes věří,
že fungujeme vlastně jako stroje.
Z vrcholku jabloně dívám se k dece.
Jak černá písmenka topí se v řece.
A černé vlasy v pramíncích tančí.
Tvá dlaň listuje rychle, těžko jí má stačí.
Rozpoznat slůvka, než rozpijí se navěky,
než utopí se jako ty.
Lapají po dechu ve vlnách stoky.
Mizí pro všechny světy.
Pohladit po tváři květiny,
tak jako to dělají pro mě sny.
Položit hlavu svou do stínu.
a přiznat se ke všemu vesmíru.
Kolébat ramena ztuhlá
a pohoří obočí se v nížiny prohla.
Uvolnit zaťaté v křečích pěsti.
Ke kořenům pohřbít hloupé zvěsti.
Ano, to vše udělat hned.
Než roztaje ve skle poslední led.
Ke rtům třešně přinést
a naučit se to už snést.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoésieChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
