PŘEDČASNÁ NOSTALGIE

11 2 0
                                    

Přepadá mě předčasná nostalgie,
drápe se vzhůru úzkostným hrdlem.
Ten strach ve mě už dlouho žije,
vede mé kroky, dovedl mě až sem.

Dnes potkám tě na chodbě,
směju se jako bych propadla nějaké kletbě.
Hltám tě očima, chci se dívat do zásoby.
Na tvou krásnou tvář, co svět zdobí.

Chci vdechnout vzduch z tvých plic,
další dva měsíce budu mít jen vzpomínky.
A těch pár tvých vybledlých fotek, to je nic.
Vše tak splývá, do jedné rudé linky.

Je to linka tvých rtů, tvých slov.
Chytám momenty, je to krutý lov,
mrknutí oka a pohyb paže,
život se mnou zběsile háže.

Mám jen pár talismanů.
Dárek od tebe a vlas v peněžence.
A upínám se k nim, ihned jak vstanu
a pak musím do reality, nejde to lehce.

Říká se snadno bojuj či nech jít.
Jenže člověk není jen černý nebo bílý.
A když je člověk pln šedi, bolí ho žít.
Musím teprve najít řešení, snad do sebe zapadnou skládanky díly.

Kdyby bylo to jen mé rozhodnutí,
kdyby nebylo tu toho tolik, co mě k něčemu nutí,
dívala bych se na tebe každý den,
teď jsi a budeš jen abstraktní sen.

A jednu cestu jsem už sama zasypala,
to ze strachu, že bych chtěla anestézii.
Jsem tím kým jsem, kým jsem se stala.
Umrtvení lidé, bez citů, déle žijí.

Ale je to vůbec život?
Je to plavba modří podsvětních vod?
A pokud jde na lásku tak dobře zapomenout,
jak může ten cit někým vůbec hnout?

O co stát, pokud je to tak prchavé?
Proto si budu pamatovat ta poslední slova.
Vyplavou z hlubin mysli, ta věta na hladině jako mrtvola poplave,
a já bych mrtvé rty líbala zas a znova.

Všechno je jen na malou chvíli,
ač život nás stojí veškeré síly,
pro vesmír jsme jen drobný okamžik,
a člověk nestačí být vděčný, vzdát dík.

Nostalgie, jako bych tě znala celé životy,
snad je tomu opravdu tak.
Možná někde jinde, jindy, nebyl svět tak slitý,
slitý a rozteklý v jeden šedý mrak.

Příští rok bude asi poslední po tvém boku,
myslím že skončím pak, tak jako skončím tuhle sloku.
Rozplynu se  do bílého nic, beze slov, bez písmena.
Ale co. I nic je alespoň nějaká změna.

-J.

(Báseň se vztahuje k minulému pátku.)

A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.Kde žijí příběhy. Začni objevovat