Indiánky v úsměvech z plamínků.
Sametové šaty noci na nebeském ramínku.
Blyštivé krajky z hvězdných křišťálů
a v tvém pohledu odlesky andělů.
Černá do vlasů vetkaná pírka.
Nad námi zázraků vesmíru sbírka.
Tváře do zlata vybarveny štětcemi z plamenů.
Pro věčnost na "příště" zapomenu.
Lehnout si do trávy do očí rosy.
Upřít k záhadě zrak, co prosí.
Najít si hvězdu na nekonečné mapě.
Vydechnout mlhovinu, zatemnit slepě.
Představ si planetu v tom dálném moři.
Za bránou ohňů, jež věčně hoří.
Představ si ty dálky a tam jiné indiánky.
Představ si jak na nás teď hledí z dálky.
V očích oheň, ve vlasech jiskřičky.
Neklid otázek, představ tepe jim pod víčky.
V plamíncích pálí vonné květiny
a pak vzplanou jako ty rostliny.
V dýmu a popelu skrývají minulost.
Ze svých snů staví přes moře dlouhý most.
Tancují ohněm, rozhalené košile.
Měsícům zpívají tak trochu opile.
Nádechy krájí nesmírnou temnotu.
K Zemi padají za kopyt dusotu.
Osedlat chtěly divoké koně,
jenže sedla a uzdy nejsou pro ně.
Ukradly badatelům kaleidoskopy.
Teď sledují bedlivě stopy.
Ze střípků krásy skládají mozaiku
a v ryku rytířů zaslechnou tu válku.
Válku o čas, válku pro víru.
Zapláčou oči ve vzdáleném vesmíru.
Pohleďte do krve, do bláta, do louže.
I v nich jsou hvězdy, snad vám to pomůže.
Najít cestu tam domů,
proplést se v tanci do větví stromů.
Když k tvářím přiloží dalekohledy,
uvidí obraz, co časem je bledý.
Vyšisovaný pohled do minulosti.
A místo indiánek v ohni jen kosti.
------------------------------------------------------------------------------------
Pro indiánky na jiných planetách tak vzdálených, že pro naše oči jsou teď, ale jsou již jen minulostí a také pro jednu indiánku tady.
A.Č.D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoesíaChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
