Obrazárna plná děl velkých umělců.
Biografy zality září hvězdných herců.
A ve vší té slávě hledala jsem sebe.
Jenže pak na plátně spatřila jsem tebe.
...
Každý den i každou noc.
Volám ve tmě o pomoc.
A když mi ruku podáš směle.
Opět se ve mě všechno chvěje.
A všechno mi říká abych se radovala.
Ale proti mým pocitům jsem malá
Vždy když se vidím v zrcadle.
Přitisknu k lícím dlaně náhle.
Jako bych zapomněla svou tvář.
Říkám, škrábej, trhej, jen to zmař.
Jen nič, už na tom nezáleží.
Ta myšlenka mi v mysli leží.
Našla jsem ve skladu obraz.
V něm vlastní odraz.
Oči zapadlé jako příkopy.
A rty v otázce, "kdo to pochopí?"
Na onom obraze zátiší.
Kdo mé srdce utiší?
Jablka a pivoňky.
A modrá barva pro zvonky.
Sklo roztříštěno na zlomky.
Na zlomky jedné holky.
Hladím pivoňky růžové přes střepy do ruda
a ovšem říkám, že je to nuda.
A nejsem to já, jsem někdo jiný.
Já jsem jen duch plynný.
Vznáším se opodál dívky malované.
Po tváři jí slza olejové barvy skane.
Vlastně jen nechtěla jít ven a mluvit s vámi.
Střecha se rozpadá trouchniví jí trámy.
Sloupy z kostí zvětraly.
Okna z očí setměly.
Rolety zatáhnout a v klidu spát.
Z postele vylézt jen až přijde hlad.
Zmatení přijde si po špičkách.
Přemění i skály v pouhý prach.
Zešedla dočista, barvy jí schází.
Ve snech mrazivých sebou hází.
A někdy neví, zda je ta, co byla.
Není si vědoma vlastního těla.
Má pocit, že se na sebe dívá z daleka.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoesieChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...