A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

MÉ SVĚTLO VE TMĚ

Tma je sametová přikrývka.
Hřeje, skrývá příšery.
Do skříně se v ní schová dívka
a lépe se tají nevěry.

Světlo jsou dešťové kapky.
Zpěv větru ve vlasech,
když z očí sundáš klapky
a údivem zadržuješ dech.

Tma je tak krásné mlčení,
mraky schovává hvězdné nebe.
A tušíš, že nikdo tu není.
Necítíš ani sama sebe.

Světlo je slunce mezi mraky.
Oslepí opovážlivce oči.
Tak hojí rány a pálí taky.
Možná však jeden pohled stačí.

Tma je tajemná králíčí nora,
padáš a nevíš kam.
Jisté je jen, že odněkud shora,
a že jsi na ten pád sám.

Světlo je tvá ruka,
drží mě nad hladinou
a to, že zažívám muka,
to není vůbec tvojí vinou.

Tma je plyšové zvíře,
spí ti věrně po boku,
stočené do klubka v té díře.
Tak vzdej se svému soku.

Světlo je vzpomínka na dětství
a listování starými alby.
Něco co každý zná, ví
a pamatuje si i uprostřed palby.

Tma je dech na tváři.
Hřeje a hořce pálí,
když kráčíš slepě k oltáři.
Zjistíš, že slyšíš hlasy z dáli.

Světlo je úsměv který přeje.
Má radost z tvé radosti.
I když uvnitř halí nás závěje
a zabíjí nás to do morku kostí.

Tma jsou šaty na pohřeb.
Slzy od řasenky.
Do rakve zrezivělý hřeb.
A cáry tvé halenky.

Světlo je dětský pláč
a také hrstka hlíny.
Upřímná slova "není zač"
a lucerna co plaší stíny.

Tma jsou slova naděje,
co ti hned ukradnou.
A útěcha, že nic se neděje,
pozdě pro duši tvou.

Světlo je nedávat sliby,
přísahy, které nechceš splnit.
Přiznat světu chyby,
přestat mrtvé pouště plenit.

Tma je polibek na tváři
a řeka špinavá od času.
Hvězda co před smrtí zazáří,
odhalí vesmírnou krásu.

Světlo je jistota.
Jistota v nekonečnosti vesmíru.
Je to při tanci bezbřehá prostota.
Poslední hovor skrz černou díru.

Tma je tvé rozloučení,
tvá přátelská slova,
potrhaných křídel chvění,
a když stejně chceš vše to znova.

Světlo je hudba půlnoční
a náhodná setkání.
Koloběh přírody každoroční,
vrásky na tvé dlani.

Tma je spěšná cesta domů.
Pěšky prázdnou ulicí.
Když svěříš se do suchých stromů
A omylem zapálíš svící.

Světlo je klidné mlčení,
když tě obejmou paže.
A v pláči chvění,
vlnky co omyjí pláže.

Tma je když nevíš.
Nevíš zda nejsi sen.
A hledáš skrýš,
noc ti dá, co sebral den.

Světlo je když mizíš ve tmě.
A já si kousek odnesu.
Pak ohlédneš se letmě
s hlavou na zlatém podnosu.

Ve tmě slepě padáme
ve světle jsme příliš oslněni.
Tak ptám se, proč to nevzdáme?
Světlo, tma, jedno to není?

Vždycky se zvedneme na kolena.
Dokud víme, že na tom záleží.
Podepře nás člověk, či stěna,
na zemi dlouho nikdo neleží.

Pojď ke mě, pojď jen blíž.
Ty tmo hutná, světlo pálivé.
Pojď, čekám již!
Vidím se dnes poprvé.

........................................................................

Dlouho jsem nemohla nic psát, až dnes v noci, v noci vánoční.
Všem přeji krásné Vánoce a pamatujte, že na světle ani tmě není nic zlého.
- A.Č.D.