Věřím, že jednou uvěříš.
Věřím, že jednou pochopíš.
Pochopíš, že lehce vzplane uschlá tráva.
Že skrýš kyanidu poskytuje odpolední káva.
Že v každé duši tkví ta stejná práva.
Že i já toužím vzplanout, jak ta mrtvá tráva.
A přitom požár vždy zhasí mé slzy.
Mé slzy, co přichází tak předčasně, brzy.
Aby mě chránily před větším utrpením.
Před horkou krví, kterou zevnitř zpěním.
Před bodavou bolestí, co z hrudi mi vyrve srdce.
A ve vše tohle já doufám stále přece.
Halím se mlhou, co skrývá bolestí zkřivené tváře.
Co smývá černou krev z mé i tvé záře.
Nit, co příběh zvolna páře.
A černá vrána, ta připomínka, co nás káře.
Za činy své i nevědomosti bezděké.
A pak ty lži svou krásou daleké.
Daleké realitě vyřčené jen v noci,
v noci v níž vyjí lidští vlci.
Lidé se srdcem tepajícím sic z kamene.
Co vrazí ti kudlu s úsměvem do ramene.
V hudbě, co duní vše se ztrácí.
V té hudbě bezděčně se stromy kácí.
Kmeny bílé, křehké, bez viny.
Toť poplatek dnešní době povinný.
Ať se pak však nikdo nediví, až zbydou ze mě pouhé piliny.
Až z hlíny budou drát se nové rostliny.
Až ze mě budou rašit nové květiny.
A já i hlína budeme symbol jediný.
A však tuším. I pak si budete připadat bez viny.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Díky za školní plesy. Nabíjejí člověk novým rozhořčením a tím pádem i inspirací. Ještě, že jsou tak ubohé.
A.Č.D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoesíaChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
