Poezie všedního dne je paní, která kouří u odpadkového koše před nemocnicí a pije pivo,
jsou to omítky velkoměsta plné děl neznámých umělců
a vzkazů, co mě zdraví každé ráno,
je to mrtvý holub, který se ze dne na den stává více tělem mrtvého holuba,
jsou to havrani s vyčítavými pohledy,
jsou to zakázané pohledy
a pohledy co nedostávám
a nenalepené známky,
jsou to nedopalky od cigaret a lehký poprašek sněhu na chodníku
a schody, kde jsem vyplakala duši,
jen ty tři schody a jsem doma,
je to zamilovaný pár viděný přes sklo kavárny,
vášnivý polibek, instantní infuze samoty,
je to nákupní vozík na balkoně,
nápisy psané prsty na okna tramvají
a malé děti, co na tebe upírají své příliš velké oči,
oči, ve kterých já vidím jen samé otázky,
jsou to naprostí cizinci, se kterými sedím v lavicích
a stovky parfémů na přechodech,
jsou to tiché noční kroky,
všechny ty rodiny naproti mému pokoji
je to ta paní, která několikrát za noc chodí kouřit k oknu,
je to nakonec jen absurdní porce samoty,
mrazivé samoty zabalené do hřejivých metafor,
hra na to, že lhaní je krásné,
vždyť i lhaní je báseň,
to všechno je moje poezie všedního dne.
- J.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoetryChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
