A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

ČARODĚJNICE

Jsme čarodějnice ze Salemu.

Zlé naše pohledy patří jen jemu.

Tančíme v křečích pod hvězdnou bání.

Tančíme, tančíme, dokud se noc sklání.

Urousáme si noční košile v rose zlatého kapradí.

A zkřehlým chodidlům to vůbec nevadí.

Tančíme, tančíme, dokud v nás ještě něco žije.

Dokud se krev z kotlíku za tepla pije.

Zpíváme měsíci v záři bledé kůže.

Zdráháme se věřit, že nás vidět někdo může.

Jsme temné tajemství jenom pro zábavu.

Nevíme, nevíme, že vyvoláme psychózu davu.

Tančíme, tančíme pro zapomnění.

Tančíme, protože v srdci už nic není.

Chorobná mysl, pomsta na čisté duši.

Lehce ublížíš, když málo kdo tuší.

Křičíme, řveme, svíjíme se v agónii pláče.

Budíme v můrách klidné spáče.

Všichni jsme jako čarodějnice bez kouzla.

Jako falešná nota, co pod prsty ti proklouzla.

Otevřená mysl, co nechá se přesvědčit o lžích.

Tančíme, tančíme po mrtvolách tvých.

Mrazení v černém černu, dech se zastaví.

Dojmu, že i já mám černý šat mě nikdo nezbaví.

Ruku na srdce, kdo z nás nikdy nekouzlil s vlákny neuronů.

Kdo nezalekl se zvuku nedělních zvonů.

I ty, jsi někdy tančil v záři toho, co chceš.

I ty, démony si občas na kávu zveš.

Tančíme, tančíme v sobecké radosti.

Mrazení dere se nám do kostí.

I já občas jen chtěla cítit, že nejsem bezmocná.

I já občas bloudila lesy jako malomocná.

I já občas ublížila, abych měla víc.

I mně jiné čarodějky zanechaly v srci velké nic.

Tančíme, tančíme v záři luceren.

Za chladných nocích spěcháme rychle ven.

Umřít pro pravdu, nebo vykoupit se vraždou vlastního ducha?

Topit se na březích sucha.

Žít celý život v těle a mysli lháře.

Nebo nepodlehnout a nechat se zapálit dlaní žháře.

Tančíme, tančíme, dokud žárlivost v nás proudí.

Tančíme po hvězdách padlých, co bloudí.

Co je to vůbec čest, pravá láska, víra?

Pro všechno to se den, co den umírá.

Tančíme, tančíme, než život nás srazí na kolena.

Než stanou se z nás těla výkřiky spojena.

Každý z nás má v sobě černou čarodějnici.

Každý má v sobě ničivou vichřici.

Občas s ní tančím, držíme se za ruku.

Vždy však odejde za rozbřesku zvuků.

Tančíme, tančíme spolu občas v noci.

Avšak nenechám se vydat její moci.

Líbí se mi občas její metody.

Pak ji však utopím v lavoru svěcené vody.

Nejsem svatá, nevěřím v Boha, v peklo, v nebe.

Ale vždy, když ke mně přijde v černém šatu ona, věřím ještě v sebe.

------------------------------------------------------

Dnes mám na srdci velké poděkování za všechny krásné komentáře. Takže děkuji!

Všem z Brna a okolí určitě doporučuji hru  ČARODĚJKY ZE SALEMU, která se hraje v Městském divadle. Opravdu nezapomenutelný zážitek, z kterého se stále vzpamatovávám.

Užívejte si skoro letních dnů a nocí.

A.Č.D.