A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

Procitám

Procitám.

Procitám na ztrouchnivělém proleženém slamníku.

Slamníku plném černých děr a prázdnoty.

Prázdnoty ze, které se derou vlhká zatuchlá stébla slámy.

Stébla kroutící se jako zástupy masožravých červů.

Jako masité tučné prsty opile bloudící a potácející se po klaviatuře.

Jako prsty roztřesené všemi těmi stupnicemi v molu.

Jako prsty počítající zmateně moly ethanolu.

Jako prsty, co jsou věčně na mol.

Procitám.

Procitám s plísní pod nehty a závanem bezmoci v dechu.

Dýchnu ti do tváře v očekávání porozumění.

V očekávání porozumění hledím ti do očí, i když se to nesluší.

Procitám.

Procitám orosena padajícím potem atmosféry.

Atmosféry plné par benzenu.

Nic nevidím, a přesto plíce mi hoří ohněm.

Ohněm, co pálí ty nebohé červy s krůpějemi vlastní krve u úst.

Procitám a nevím, zdali je ráno nebo se již stmívá.

Procitám v ten čarovný čas, kdy čas přestává existovat.

V čas kdy teď je jen hejno třech písmen.

Stačí nahlas nadechnout se a ono se ti usadí v plicích.

Stačí zamrkat a ono zmizí zpod víček.

Stačí otevřít okno a stoupnout si na parapet a ono rozletí se.

Rozletí se do všech hodinových strojků, kde sedne na něj prach.

Procitám a na zažloutlých peřinách od čaje sedí mi TEĎ.

Zatleskám roztřesenými prsty a je pryč.

Procitám a vím, že dnes jsem víc sama než včera.

Procitám a vím to, protože ty jsi v Holandsku.

Procitám, když spíš v záhonech tulipánů.

Procitám, když snídáš v úzkých kanálech.

Procitám a bojuji s větrnými mlýny.

Procitám, když spíš v jejich stínech.

Čekám až pošleš mi pohled z cest o třech písmenech.

Čekám až pošleš mi noty v dur.

Čekám až ticho v mé hlavě zaplní smích červů.

Procitám s pohledem na modrou oblohu.

Procitám s povzdechem a jinovatkou v očích.

Procitám s chutí tulipánů v krku.

Procitám za štěbetání jednoho zbloudilého hejna.

Procitám s bělostnými křídly.

Zatleskáš a hejno se rozletí.

Zatleskáš a zmizí.

Zatleskáš a jsme pryč.