A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

STOPAŘ

Pustinou utíká chrt i ohař.
Nebe vypadá potrhaně.
Stop ve sněhu drží se stopař.
K zemi tiskne své dlaně.

Cesty dávno smetli cestáři.
Trocha bojovnosti uvízla na tváři,
jen jít dál, přes ten mráz,
jít ztěžka a doufat, že půjde se snáz.

Stromy se k sobě choulí jako děti,
tak jako my kdysi, ten čas letí.
A v potocích slyší smích.
Kolik tonoucích je v nich?

Všechno je pod ledovou krajkou.
Pod mlžným dechem hor.
Brodí se dál bystřinou mělkou
za sebou v ozvěně kostelní sbor.

Větve opředla jinovatka,
naposled za námi vrzla vrátka
a už nemáme kam jít zpět
spolkl nás celý široširý svět.

Zvedne svou tvář vzhůru,
slzami vyplaví z očí jehličí a kůru.
Uvidí kroužit nad sebou supy,
v srdci uvízne trn tupý.

Pírko sněžné snáší se.
Pírko z čelenky indiánů.
Klid před bouří bloudí po lese.
Hledá cestu zpět ke svému kmenu.

Stopuje své vlastní šlépěje.
Proč vše tak ukryly závěje?
Hladí stopy lišek, jezevců a laní,
stopy dřevěných dětských saní.

Údolí jsou jako dlaně,
dlaně co dají všem pít,
další bílá vrána sedla k vráně
a krákají, řvou, že chtějí snít.

Stopaři, sleduj kresby v listí,
hlídej pulz vodopádu,
nezastav se, když osud dá ti pěstí,
poslechni indiánů radu.

Kde máš své stádo?
Vždy šlo za tebou, a rádo,
ty černé ovce byly jako stín,
Teď v patách máš krev jeřabin.

Ženeš ho ze srázu,
nebojíš se snad samoty?
Oči máš jako pár topazů,
ale bojíš se přelézt přes ploty.

Co budeš bez největší své části,
jak víš, že nechytáš se do vlastní pasti?
Po obloze tančí polární záře,
ohon ohnivé lišky trestá lháře.

Lháře vystopuješ hravě,
s jedním bydlíš ve své hlavě.
Pošli své stádo na skály,
plamínky v duši povstaly.

Prsty rampouchů.
Kousky slídy v prachu.
Lesnaté hřbety pradávných draků,
topaz vlož do svého praku.

Tak jako David a Goliáš.
Tak jako život a lidé.
Stopaři milý, kořist nevyplaš,
štěstí za tebou příjde.

A v kruhu hor chodíme spolu.
Na vrcholy a pak zase údolím dolů.
Chvíli se zastavím a počkám na tebe.
Hlavně že silně srdce ti tepe.

Věř, že vždy bude tu ode mě stopa,
čeká na tebe tento svět i ten příští,
A možná jsem naivní a hloupá,
ale já vím, že i stíny se tříští.

-A.Č.D.

Pro M.