A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

NENÍ TU, NEBYLA

Stěžuješ si, že tě nikdo nemá rád.
Plýtváš na mě prázdnými slovy.
Tvých nářků roste tu širý sad
a ty trny všechno živé dáví.

Nemůžu popřít ten prostý fakt.
To je však otázek riziko.
Otazník je ďábelský pakt,
nemůžeš vše nechtěné zavřít pod víko.

Nikdo tě nemá rád,
však útěcha je, že nejsi sám.
Člověk je prostě stroj plný vad
a prázdný falešně svatý chrám.

Ať cítíš cokoli, pleteš se jistě.
Však zkusit to můžeš zas na jiném místě.
Já vím, že nic takového není.
Že není to láska k duši, co nás mění.

Snad jen ta láska k představám,
k tajemně zahaleným postavám.
Nemůžeš milovat, co nepoznáš,
nemůžeš nahlédnout mrtvole pod rubáš.

Máme rádi své vymyšlené přátele,
milujeme přikrášlené touhy.
A ty vize hřejí studené postele,
však je to jen povzdech pouhý.

Snadno snáší se neskutečné chyby,
zabalené do balícího papíru.
S jmenovkou prostou- coby kdyby.
A mašlí skvostnou místo záplaty na díru.

Proto nemám pro to pochopení.
Vím, že to čím se oháníš tu není.
Já miluji jiné představy.
Bezmoc se s nimi v mžiku dostaví.

Představy ebenových záclon,
a na pódium rušném pár poklon.
Když oněmím s tím hebkým hlasem,
je mým půlnočním andělem i běsem.

Vím, že vlastně neexistuje.
Přiznávám to s těžkým srdcem hravě.
Řeknu to tobě, obloze i zašlapané trávě
a ani ten stín snů na mě se neusměje.

Mohla bych řvát, že je to daň této době,
to bych však lhala sama sobě.
Není tu a nikdy tu nebyla.
Láska tě stěží zabila.

Není tu, není tu, není.
Však kam se vytratilo to chvění?
Chceš snad zase věřit na pohádky?
Tak to musíš proti času zpátky.

Ani tam v řádcích nezbylo, co žádáš.
Marně věčně hádáš se a hledáš
slovo abstraktní, slovo průhledné.
Neexistuje, však není tím méně pohledné.

........................................................................
Vím, není to vůbec pozitivní, ale tak to cítím.
-A.Č.D.