V indigu noci toulám se ulicí.
Pralesem modrých domů, jež jsou tak mlčící.
Dýchají tiše a mlžně,
z okenic vyplují světlušky něžně.
Malé víly nostalgie s pomněnkovými lucernami
na kole balancují.
Jsme na temné cestě sami
a pak jen dech se kouzly tají.
Obloha jako hluboké moře.
A vrásky chodníků působí staře.
Rýhy času a mnoho šlápot na těle.
V té čarovné chvíli opustíme postele.
Prcháme do azura vzduchu,
do košíku sbíráme galaxie.
Když zavřu oči, slyším tvůj dech v mém uchu,
tak dávný jako moře, co v mušlích žije.
Kůže se třpytí blankytem
a zrak září tajným snem i mýtem.
Z hlavy kondenzují chomáče mraků,
v prázdnotě ulpí siluety těch vraků.
Modré stíny dvou oprýskaných veteránů,
smějí se, jen v duši pláčou černé slzy.
Ty chvíle před pádem, kdy zakopneš do snů.
A tvrdíš kalužím, jak tě to mrzí.
Říkáš to tajně jen těm odrazům v kaluži.
Svěřuješ se nebeské louži, když rty zatouží.
Jsou v nich skryté halucinace i důvěrnosti.
Komety občas prolétnou kolem jako hosti.
Sednou si ti do očí a zpívají ti.
Pod víčky domů se ještě svítí.
Tvůj dům je jako planetárium,
dopřeje světlo unaveným tělům.
Poutníci opilí chodí sem pít
vodu iluzí z křišťálových skleniček.
Vzpomenout si, jak žít
a posedět v dýmu u svíček.
Nebeské hortenzie vetkneš do vlasů,
pro štěstí ukrást z očí ti jednu řasu.
Sfouknout ji a něco si přát.
Dřív, než vrátí se k srdci chlad.
V bytě s pohledy v mrkajících zdech
zavřu se do koupelny.
Na kůži jeden steh.
Máme jej zcela stejný.
Obleču si modré svatební šaty
na hrudi obrázek svatý.
V zrcadle vidím sebe i znamínka krásy
a za tím vším šiky, co zbraně tasí.
Jsi blankyt, jsi azur, jsi tyrkys, jsi ve vší modři.
Jsi každý odstín osamění.
Občas v prach rozpadnou se i ti dobří.
Možná však nic dobré tu ani není.
Točíme se spolu v závoji.
V ulici noční za uchem pírko.
Možná že o něj už nikdo nestojí.
O tu sojčí vzpomínku, umíráš modrá chvilko!
Dobrou noc, ve snech se potkáme.
Dobrou noc, spěte hvězdy neznámé.
Dobrou noc, v hodince čar.
Dobrou noc, do rána zbyl jen modrý noci cár.
-------------------------------------------------------------------
Pod tou stejnou modrou oblohou jako i vy.
A.Č.D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoesiaChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
