Někdy když je venku bouřka a já nemůžu usnout, je psaní básní to jediné, co mi pomůže. Dneska v noci jsem zkoukla znovu film Kill your darlings a pak jsem chytla inspiraci a musela něco napsat. Tak tady to je. Někdy se prostě potřebuju vypsat, takže pokud nemáte náladu na něco krapet vážnějšího, nemusíte se nad tímto výtvorem pozastavovat
Chtěla bych tenhle pokus věnovat @Francis-Drake , protože je zatím prvním člověkem, na kterého jsem narazila, který miluje tento film a Ginsberga jako takového stejně jako já.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kvílení.
Kvílení vzdálených vlaků.
Vlaků, co jezdí sem a tam.
Vlaků plných lidí, co jezdí sem a tam, jen aby zaplnili tu prázdnotu.
Ty krvavé cáry po svém srdci.
Aby ztrhali provazy a oprátky z lnu, na nichž je věší společnost.
Kvílení.
Kvílení duší, co hledají samotu prstem bořícím se do měkké horké tkáně lidí.
A lidi v samotě své duše.
A paradoxy v encyklopediích o hmyzu.
Kvílení.
Kvílení, co se mi dere ze rtů , když slzy nebes, ty kapky krve mraků, se sykotem dopadají na chladné tabulky okna.
A kvílí.
Kvílí, volají horké polibky osob mlžících sklo svým teplým dechem své ledové duše.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoetryChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
