Vzdálenost od postele k umyvadlu.
To je teď jeho Odyssea.
Počet kroků mezi postelí a malířským stojanem.
To je jeho Annapurna.
Tolikrát se nadechnout,
aby rozfoukal jiskry v plameny.
Stokrát uvést do pohybu bolavé klouby,
aby ulehl na laskavé peřině ze zlatého jinanu.Každý den.
On ty kroky nepočítá.
On dýchá,
jako by měl dýchat věčně.A stokrát věnuje laskavé slovo,
stokrát zachycuje krásu svými slovy, svými tahy štětce a pak,
když bolest bodá jako zobáky orlů,
pak, když přátelé mlčí,
pak občas vybuchne nečekaně jako Vesuv.A vyhrabe se z popela jako zářivě zelené oddenky života protínající tmu.
A žije dál.A já mám popel v očích a ústech.
A stokrát se můžu ptát, jak může být lidský život převeden na čísla.
Jak může být věk proměnnou ve výpočtu.
Jak může někdo říct, že srdce pro někoho takového stojí příliš.– J.
Pro tátu
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoezjaChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...