Vzdálenost od postele k umyvadlu.
To je teď jeho Odyssea.
Počet kroků mezi postelí a malířským stojanem.
To je jeho Annapurna.
Tolikrát se nadechnout,
aby rozfoukal jiskry v plameny.
Stokrát uvést do pohybu bolavé klouby,
aby ulehl na laskavé peřině ze zlatého jinanu.
Každý den.
On ty kroky nepočítá.
On dýchá,
jako by měl dýchat věčně.
A stokrát věnuje laskavé slovo,
stokrát zachycuje krásu svými slovy, svými tahy štětce a pak,
když bolest bodá jako zobáky orlů,
pak, když přátelé mlčí,
pak občas vybuchne nečekaně jako Vesuv.
A vyhrabe se z popela jako zářivě zelené oddenky života protínající tmu.
A žije dál.
A já mám popel v očích a ústech.
A stokrát se můžu ptát, jak může být lidský život převeden na čísla.
Jak může být věk proměnnou ve výpočtu.
Jak může někdo říct, že srdce pro někoho takového stojí příliš.
– J.
Pro tátu
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoezjaChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
