A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

PŘÍZRAKY DÁVNA

Malé černé domněnky lezou po stropě.

Malá černá očka jsou ti na stopě.

Ležíš tu na břehu moře v písku.

Víš, že hřmí a blesky osvětlí

všechny mrtvé kořeny, co v zemi tlí.

Cítíš, jak si tep orgánů do hrudi zpět tisknu v blízku.

Vlny ti skaliska kotníků omývají,

tak jako všem, co tě sotva znají.

Za křiku racků směj se s ironií.

Zář a ráno bílé tělo rozervou.

Hoří tu kůže sněžná bříz a pálí i bolest tvou.

Na hranicích nás zapálili nevěříc, že šepoty stromů v nás žijí.

Pokropily nás svěcené vody spršky.

V kouři jsme čarodějnice, rveme si z těla svršky.

Kvílí a proklínají víru v domněnky!

Křížek ti vtlačí do těla,

snad zahnat má ty myšlenky.

Zmizí ti, i když by duše nechtěla.

Věří, že tě to pálí.

Ty zvony blízkých kostelů,

jenže ty slyšíš je jen mumlat z dáli.

Nechceš cizí odpuštění,

když mráz maluje s barvami pastelů.

Jen tvé výčitky svědomí tě mění.

Trnovou korunu ke spánkům tiskneš

a krev cizí jistě proudí.

S pohledem vzdáleným v kroku nás mineš.

Pod polštář kladeš stroužky česneku.

Tvé vlastní chutě ti vadí.

Upíři v lidech bdí v každém věku.

Prahneš tak po krvi, prahneš po duši.

Chceš cítit v sobě emoce, pocity.

Víš však, učili tě, že se to nesluší.

Jenže jsi tu jen ty.

A k rozbřesku kokrhání kohouta,

přízraky má zahnat do kouta.

Jenže zůstaneš i v tomto čase.

Svíčky k oknům dáváš pro bouře.

Snažíš se najít se ve světa kráse.

Chceš slíbat z tváře všechna hoře.

Odpustit všem i sobě.

Další slzy nedusit do polštáře.

Na hřbitově nevidět se v každém hrobě.

Jen poslouchat ticho a nalézt mír,

utišit hurikán, uspat zmatků vír.

Zavřít se do skříně, co voní minulostí,

přivonět k sušené levanduli.

A ještě tvá vůně sžírá mě do morku kostí.

Tam mezi kabáty to tolik bolí.

Všechno "bylo" je pryč.

Zpět nevrátí ty časy bezmezné tužby ba ani slepý chtíč.

Látka ti hladí tvář.

Klíčovou dírkou nesmí sem zář.

Vím, že daleko máme do světice.

Tak schovej se v tichu, nahlédni do kapes.

Vzpomeň jak pro nás zpíval les.

Ukryj nás, obejmi mě, již jde pro nás polednice.

---------------------------------------------------------

Schovaná v šatní skříni při nepovedeném zatmění Měsíce i mysli.

A. Č. D.