Sedíš tu se mnou ve tmě.
Čteš ve mě jako v nudné knize.
Čteš jen pár řádků, letmě
a přednášíš své vize.V noci za svitu ohořelé svíce
nedaleko monumentu kostela.
S pohledem upřeným do svitu Měsíce
zadržím svá přání nesmělá.Ze zdí shlíží sem každý svatý.
Těla zkroucená na kříži.
Já zkoumám hlavně své černé boty
a andělé bez hlav si mě prohlíží.Kam s tebou?
Tvůj anděl ztratil hlavu.
Křídla ho v nebi zebou
a lehce na tebe zapomene v davu.Možná dřevěné tělo ho už bolí.
Možná jen chtěl začít žít.
Starat se o nás je jako kličkovat po minovém poli.
Můžeš nás spoutat či nechat jít.Všichni mluví o budoucnosti,
i když vlastně žádná není.
Plánování patří prý mezi lidské ctnosti
a můj život se taky v plán mění.Moudré rady nad sklenicí piva.
Vím, jak dobře to myslíte.
Jenže já už snad ani nejsem živá.
Jsem jen někdo třetí koho řídíte.Něco bych měla, něco se musí.
I já mám na sebe požadavky.
A však to vše lidské bytí tak dusí,
když stojíš na kraji lávky.Na rozcestí nechci plánek cesty.
Chci sama překonat strach z budoucnosti.
Když zvolím špatně, jen mně kůži rozedře klestí.
Já budu se rvát a šelmám vzdorovat holou pěstí.Tak běžte dřevění andělé.
Nepotřebuji váš dotek na těle.
Ztrácejte jen pro sebe v oblacích hlavu.
Žijte svůj život, vy jste též v právu.A až večer zatáhnete oponu z nebeské modři
loutkového divadla jménem Země,
vzpomeňte, že nikdo nejsme špatní ani dobří.
A vzpomeňte jen na chvíli na to dobré ve mě.
---------------------------------------------------------
Poslední ze tří básní ČAS (Minulost, Součastnost, Budoucnost)
Snad se líbila. 🌻
A.Č.D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
ŞiirChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...