Sedíš tu se mnou ve tmě.
Čteš ve mě jako v nudné knize.
Čteš jen pár řádků, letmě
a přednášíš své vize.
V noci za svitu ohořelé svíce
nedaleko monumentu kostela.
S pohledem upřeným do svitu Měsíce
zadržím svá přání nesmělá.
Ze zdí shlíží sem každý svatý.
Těla zkroucená na kříži.
Já zkoumám hlavně své černé boty
a andělé bez hlav si mě prohlíží.
Kam s tebou?
Tvůj anděl ztratil hlavu.
Křídla ho v nebi zebou
a lehce na tebe zapomene v davu.
Možná dřevěné tělo ho už bolí.
Možná jen chtěl začít žít.
Starat se o nás je jako kličkovat po minovém poli.
Můžeš nás spoutat či nechat jít.
Všichni mluví o budoucnosti,
i když vlastně žádná není.
Plánování patří prý mezi lidské ctnosti
a můj život se taky v plán mění.
Moudré rady nad sklenicí piva.
Vím, jak dobře to myslíte.
Jenže já už snad ani nejsem živá.
Jsem jen někdo třetí koho řídíte.
Něco bych měla, něco se musí.
I já mám na sebe požadavky.
A však to vše lidské bytí tak dusí,
když stojíš na kraji lávky.
Na rozcestí nechci plánek cesty.
Chci sama překonat strach z budoucnosti.
Když zvolím špatně, jen mně kůži rozedře klestí.
Já budu se rvát a šelmám vzdorovat holou pěstí.
Tak běžte dřevění andělé.
Nepotřebuji váš dotek na těle.
Ztrácejte jen pro sebe v oblacích hlavu.
Žijte svůj život, vy jste též v právu.
A až večer zatáhnete oponu z nebeské modři
loutkového divadla jménem Země,
vzpomeňte, že nikdo nejsme špatní ani dobří.
A vzpomeňte jen na chvíli na to dobré ve mě.
---------------------------------------------------------
Poslední ze tří básní ČAS (Minulost, Součastnost, Budoucnost)
Snad se líbila. 🌻
A.Č.D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
ŞiirChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
