A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.

NEKLID

Trochu morbidní, trochu nechutné, hodně divné.

Čtěte na vlastní nebezpečí, pokud to risknete budu ráda.

Díky,

A.Č.D.

--------------------------------------------------------------------------

Ráno den pozdravil tě smeknutím černé buřinky protkané hvězdami.

A ty stojíš před krámem s mosaznými váhami.

Ruce se ti třesou chladem a výčitkou absolutna.

Obličej tvůj halí temná kutna.

Cíp tvých šatů vlaje v ozonovém povětří.

Tvůj pihovatý nos něco zavětří.

Vítr hraje si s roztřepenými nitěmi.

Omotává tě pavoučími sítěmi.

Čekáš zahalena do bezmoci před krámem.

V ruce mosazné váhy se svým snem.

Oči ocelově šedé oblačné.

Tvé čelo- zcela bezmračné.

Tvé bílé paže hyzdí jizva po polibku.

Nemá pro tebe žádnou výtku.

Chomáče pampeliškových vlasů zpívají o oceánu.

O bouřích, v nichž schytáš ihned ránu.

Nehty od popela a napůl sloupaného laku v barvě tepen.

Prchají z tvé hrudi ven.

Zanedbatelná rudá skvrnka v oblasti tvé hrudi.

Ve mně drobný neklid budí.

Ty však dál klidně stojíš před krámem.

Stále mají zavřeno, je jen nad ránem.

Kolena rozbitá od pádů.

Sedneš do bláta do tureckého sedu.

Šaty rozprostřeš kolem sebe jako louku.

Váhy cinknou o dlažební kostky, co o kámen na palouku.

Ocelová šeď brázdí fasády domů.

Zalétne ke skřivánkovi v korunách stromů.

Jsi bledá a tvé pihy jsou jako němá varování.

Sedíš před sloupanými dveřmi nemáš stání.

Nebe má barvu rozbřesku.

V náruči rozmačkáš květy netřesků.

Bosá chodidla jsou plna jizev a pádů z kola.

Něco mě blíže volá.

Jsi dokonalá součást předměstí.

Proč tedy, ale cítím neštěstí.

Malá rudá skvrnka v oblasti tvé hrudi.

Ve mně drobný neklid budí.

Chytila jsi skřivánka a zakroutila mu krkem.

Krev vypilas mu jedním srkem.

Zvonivým hláskem zpívalas mu Alauda arvensis a lámala mu křídla.