Začátky a konce, konce a začátky.
Jdu pár kroků vpřed, hned zase zpátky.
A mezitím za nehty uvízla malá chvíle.
Malá trhlina ve lživém díle.
Chvíle bez řádu, chvíle bez citů,
chvíle bohů z dávných mýtů,
chvíle bez tebe i beze mě,
a když obrátíš hlavu vzhůru, hledíš do země.
Místnost tmy, bez podlahy, bez stěn bez stropu,
svět v dlani prohlédnu přes lupu
a mé kroky míří k zářící klíčové dírce,
pot a krev stéká po povrchu jílce.
A pak se protáhnu ven jako dým,
a mizí, co bylo vždy mým.
Větve stromů protínají blankyt.
Ptáci mlčí, vlci začínají výt.
Země je ještě rozpraskaná,
svět vyprahlý jako vypuštěná vana
a mračna se valí nad námi,
hrají si s Měsícem i s bledými hvězdami.
Nové rákosí dere se hlínou,
dvě volavky se hledají, stejně se minou
a racci nesou na křídlech slunce.
Je zlaté vítězstvím, rudé po válce.
Netopýři, útržky temné noci.
Křižují mapy, když zmizí ptáci.
Nebe má barvu lesních plicníků.
A na střepy se tříští skla skleníků.
Pár střepů leží tu na cestě,
také v tvých očích a v prázdném městě.
Mlčí tiché lampy, mlčí žlutá světla.
Mlčí spící, mlčí květina, co dříve kvetla.
A pavouk křižák snová pavučinu.
V rukou drtím rodnou hlínu.
Pak jí píšu na chodníky slova,
píšu pravdu, poprvé, a budu ji psát znova.
........................................................................
Nejtěžší je přiznat pravdu sám sobě.
Báseň není objemná, co se počtu slov týče, snad stejně zaujala.
- A.Č.D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
ŞiirChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
