Láska je jako známka poštovní.
Známka na březích smáčených povodní.
Vroubkované okraje nahoru k nebi a zpět k děsům.
Osamocená pošta vydána lesům.
Schránka do ciziny dlouho nevybraná.
Nevěrnice do víru tance vdaná.
Ve flamenku rejdivých múz.
V pláči zoufalých hrůz.
Věštění z mozaiky čajových sedlin.
Šaty ušité z výstřižků novin.
Hlavně z inzerátové sekce.
Dýchni na skla svých růžových brýlí lehce.
Na prsou novinovým písmem prázdnota.
Tvá ústa zaskočí němota.
Dnes v noci, když sny tě pohltily.
V záři zatuchlých nádraží ti došly síly.
Tiskla jsem tě v obětí, polštář propocený.
Zůstaneš v mém snu – závoj uvězněný.
Jako temná neznámá strana Měsíce.
Jako modrý baldachýn, co chytl od svíce.
Teplý dech na rameni, v očích pach smrti.
A ten svíravý cit v srdci, tak prazvláštně je ti.
Když sedíš v kabince, nohy u brady.
Když přetáčíš filmovou pásku do míst nehody.
Plesové šaty urousané od slz a zápachu z hrdla.
Tančíš v šatech s vínovou vlečkou do mdla.
Hypnotizuješ kapky vody z kohoutku.
Skrytá v té kabince, čteš si na stěnách vyrytou pohádku.
Nechceš mě už znát, a tak procitám do nového bezvědomí.
V nádražní hale míjí mě ti lidé samí.
Vidím tě v černém stát přes koleje.
Slyším tvůj hlas, jak smuteční elegie pěje.
Komu to jedeš hodit na hrob hrstku hlíny?
Pro koho ve zmrzlých prstech bílé květiny?
Utíkám přes koleje k tobě.
Až pak dojde mi, že ty květiny jsou vlastně pro mě.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
ŞiirChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...