Takže dnes je tady něco, tak trochu zavánějící epikou, což u mě není úplně obvyklé. :) Ale zkusit se má všechno! Musím znovu a znovu děkovat za tolik přečtení a také za to, že se tohle dílko krátce mihlo na devatenáctém místě tabulky. Jinak klidně pište, jak jste to pochopili.
A.Č.D.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zatuchlý pach po dešti a spáleném jídle,
Vůně pokrývek vypraných v levném mýdle.
Škrábavý šedý oděv sedřel ti kůži.
Stále zas a znova myslíš na tu růži.
Na svou růži, co trny tě bodá.
Na zurčivý smích, co divoká lesní voda.
Na ten malý tmavý kvítek na tvém předloktí.
Myslíš na své zbytky zbité cti.
Na ten samý kvítek na jeho paži.
Myslí na to zas a znova, ač zapomenout se tak moc snaží.
Je tu tak ticho, že slyšíš nářek ostatních šedých můr.
Slyšíš výkřiky z duševních drásavých chmur.
Chrčivé steny hladu.
Zuby drkotající se v chladu.
Kolikrát ses snažila odejít navždy.
Ale zachytily tě zde zbytky pravdy.
A také pravda, příliš krátké prostěradlo.
Našli tě vybledlou ležet v křečích, a pak je to napadlo.
Sebrali ti přikrývku, teď jsi promodralá.
Jsi inkoustová skvrnka na polštáři malá.
Sebrali ti barvy, savým papírem odsáli pozůstatky tvé krve.
A ty musíš vidět vše na těch zdech znova, jako film, který sleduješ prve.
Odešla bys už dávno navždy.
Ale drží tě tu ta snítka pravdy.
Ten strach, že potkala bys tam jeho.
Že bys tam potkala anděla svého.
Nemyslíš si však, že se ještě někdy potkáte v nebesích.
Ty budeš navždy bloudit po vypálených vsích.
Pokud je nebe, pokud je peklo, pokud je očistec.
Zajisté pro tebe mají tam horkou pec.
Třeseš se pláčem,
Stáváš se věčným spáčem.
Smrad potu a moči plní ti plíce.
Krev z očí smáčí ti líce.
Nenávidíš ten kvítek na své paži.
On se ti tvou chybu připomenout snaží.
Není to třeba, nezapomeneš
Není to třeba, modlíš se ať umřeš.
Pokud by byl Bůh, udělal by už tu milost a nechal tě umřít třeba na chřipku.
Nechal by tě převést z cely na jipku.
A pak poklidně umřít v bílých peřinách vonících po pracím prášku.
Nechal by na pohřbu zahrát místo orchestru bouřku.
Nehty drásáš si předloktí ať zmizí vzpomínka.
Ať zmizí na krutá kytka.
Ten důkaz toho spojení.
Ten důkaz, že kdysi jste byli nevinní.
Krev smáčí útlé kotníky a oni přibíhají.
Že zabít se chceš strach mají.
V horečce výčitek uleháš do ohořelé trávy.
Zatímco oni řeší, jak upravit příděl stravy.
Je ti to jedno, všechno je pryč.
Ach, proč v ruce měla jsi ten rýč?
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoesiaChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
