I.
Když budu křičet dost nahlas,
uslyší měKdyž budu křičet,
někdo mě najde
v černé samotě hrudního koše
v labyrintu myšlenek bez konceKdyž zkondenzuju větve svých pocitů do slov,
do několika písmen a teček,pochopí...
II.
Žila jsem ve státě,
kde slib je zákon
vytesaný do mramoru
obepnutý popínavou růžíTeď mám pocit,
že jsem jeho jediný občanJe jedno, jestli křičím,
dost nahlas, dost zřetelně, dost naléhavě
Je jedno, jestli mluvímNemá mě kdo slyšet
Za mramorovými hradbami slibů žijí jen hlušíIII.
Možná, když vyplaču moře slz
Když proliju rybníky krve
Snad pakHladina zármutku mě vyzdvihne ke zdi
Pak mě uvidí
Pak mě uslyšíA ať si všichni klidně zacpou uši
Ať se otáčí zády
Ať mě nechají klesnou na dno hlubinBudu křičet
protože mám slova
mám dušiNa nich nezáleží
Všechny ztracené střepy vylovím jako bájné perly
Když tvá ruka vklouzne do mé
Když ty
řekneš mé jméno.- J.
Vím, že už tu asi nikdo není. Takže zase píšu básně hlavně pro sebe a pro tebe. Měla jsem ti jich napsat víc, když jsi je ještě četl, tak snad... snad mě/je najdeš.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoetryChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...