I.
Když budu křičet dost nahlas,
uslyší mě
Když budu křičet,
někdo mě najde
v černé samotě hrudního koše
v labyrintu myšlenek bez konce
Když zkondenzuju větve svých pocitů do slov,
do několika písmen a teček,
pochopí...
II.
Žila jsem ve státě,
kde slib je zákon
vytesaný do mramoru
obepnutý popínavou růží
Teď mám pocit,
že jsem jeho jediný občan
Je jedno, jestli křičím,
dost nahlas, dost zřetelně, dost naléhavě
Je jedno, jestli mluvím
Nemá mě kdo slyšet
Za mramorovými hradbami slibů žijí jen hluší
III.
Možná, když vyplaču moře slz
Když proliju rybníky krve
Snad pak
Hladina zármutku mě vyzdvihne ke zdi
Pak mě uvidí
Pak mě uslyší
A ať si všichni klidně zacpou uši
Ať se otáčí zády
Ať mě nechají klesnou na dno hlubin
Budu křičet
protože mám slova
mám duši
Na nich nezáleží
Všechny ztracené střepy vylovím jako bájné perly
Když tvá ruka vklouzne do mé
Když ty
řekneš mé jméno.
- J.
Vím, že už tu asi nikdo není. Takže zase píšu básně hlavně pro sebe a pro tebe. Měla jsem ti jich napsat víc, když jsi je ještě četl, tak snad... snad mě/je najdeš.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoetryChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
