Život je jako labyrint,
je jen jedna cesta k cíli.
A na konci stejně čeká smrt,
tak proč do cesty vkládat síly.
Bludiště z keřů s ostrými trny.
Jdeš po pěšině bahnité, stěží přeskočíš drny.
Před námi spousta překážek, však občas krásná květina.
Sedmikráska bělostná, tak čistá, klidná, nevinná.
Ta slibuje útěchu v tom dlouhém putování.
A oporu pro duši v tom životním klání.
Když chodidla jsou rozedřená a srdce, jak kámen tíží.
Nech odpočinout oči, jež únavou se klíží.
Když cítíš v zádech smrti dech a víš, že se již blíží.
Dej pozor ať nejsi člověkem, co ke zlosti se sníží!
Po cestě sbírej květiny a z radostí věnec vij!
Až na svůj hrob ho budeš pokládat vzpomeň si, že jsi žil.
A ŽIJ!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tenhle výtvor spatřil světlo světa jedno temné ráno, když jsem sama seděla ve třídě a přemítala o smyslu života a o dalších věcech, které Vás zřejmě napadnou jen v půl osmé ráno po probdělé noci. :) Budu moc vděčná, když zanecháte komentář. A.Č.D.
ČTEŠ
A JAKO KAŽDÝ SMUTNÝ ČLOVĚK JSEM BÁSNÍK.
PoetryChtěla bych se zde s Vámi podělit o pár svých básnický počinů a pokusů. Ještě je nikdo jiný nečetl, tak nebuďte prosím moc přísní. Dobrá rada, konstruktivní kritika a komentáře mě moc potěší. Chtěla bych sem psát, jak básničky veršované, tak i neve...
