4

627 21 2
                                    

"Už můžu jít, paní ředitelko?" "A kam chcete jít Andreo?" dívá se
na mě a pro větší pohodlí přehodí nohu přes nohu. "Myslela jsem
zpátky do své kanceláře" pohlédnu ke dveřím, ale neodvážím se ani
pohnout. "A já si myslím, že velmi dobře víte, že pokud teď opustíte
tuto místnost, do své kanceláře se už stejně nevrátíte."
Ještě chvíli mě mlčky pozoruje a zřejmě čeká co udělám. Nic
samozřejmě. Dostat vyhazov z jedné z nejprestižnějších společností
v zemi by znamenal definitivní konec mé kariéry. Vím to já a ví to
i ona.
Po chvíli vstane s mým životopisem v ruce. "Takže. Andrea Parker.
Dvacet šest let. Španělština, němčina, ruština, francouzština a
arabština. Italština je tu v závorce. Co to znamená?" pohlédne na mě.
"To znamená, že se docela slušně domluvím, ale psaný projev není
na takové úrovni, abych mohla tvrdit, že jazyk ovládám, madam."
Pomalu obejde stůl a posadí se na něj čelem ke mně.
Její dlouhé nohy, v černých lodičkách, jsou opravdovou pastvou pro oči.
Úzká, přiléhavá sukně dává vyniknout štíhlé postavě. Líným pohybem
si rozepne knoflík na saku, opře se oběma rukama a udělá si pohodlí.
"O tom na jaké úrovni je vaše italština teď rozhoduju já" oznámí mi,
jak jinak, než v jazyce o kterém je řeč. "Možná ji ocením až mi
v Římě objednáte kávu."

"Vaše kancelář" otevře dveře do vedlejší místnosti. "Porozhlédněte
se a přijďte mi říct, pokud vám něco chybí" otočí se k odchodu.
Pak se zarazí a znovu mě zmrazí svým pohledem. "Aby bylo jasno.
Nezajímá mě, jestli pro mě chcete nebo nechcete pracovat. Nezajímá
mě ani , co si o mě myslíte. Zajímá mě pouze vaše práce a to, co
mi v ní můžete nabídnout. Vaše soukromí, zůstane vaším soukromím.
Nemusíte mě mít ráda a mně je to, upřímně řečeno, úplně jedno.
Nejsme přítelkyně a ani nikdy nebudeme. Rozumíte tomu?" "Jistě, paní
ředitelko. Jsem takový malý, bezvýznamný doplněk, který použijete
vždy, když bude potřeba." Můj hlas zněl zřejmě víc ironicky, než
jsem měla v úmyslu, protože její rty se stáhly do úzké přímky.
"Nepokoušejte mou trpělivost, slečno Parker. Jsou bitvy, které
nemůžete vyhrát" zavřela za sebou dveře.


Hra na pravidlaKde žijí příběhy. Začni objevovat