Hra na pravidla

91

"Andreo!!!" I v telefonu slyším jak moc je Samantha naštvaná.
"Nemůžeš se k ní takhle chovat!" "Nenechám ji, aby mi vzala Aničku."
"Můžeš mi říct o čem to mluvíš?! Přišla k tobě, aby se omluvila a
chtěla vidět svou dceru! Ujišťuju tě, že Patrick se víc než
důkladně postaral o to, aby si zvykla na daleko horší urážky než
kterými jsi ji počastovala ty! Chovala ses jako obyčejný,
sebestředný, sobecký buran! K ženě, která respektuje tvé soukromí,
i když se jí nelíbí! K ženě, díky které máš všechno! Myslela jsem,
že jsem ti to nastínila dost jasně! Nikdo ti nebere tvé dítě a
nejmíň ona! Nikdy by ti nepřeložila ani stéblo přes cestu, aby ti
neublížila! A nikdy by nedovolila, aby ti ublížil někdo jiný! Jsi
jen rozmazlený fracek, který všechno dostal na stříbrném podnose
a teď se dme pýchou co všechno dokázal!"
"Sam?" ozvu se opatrně, když se konečně odmlčí. Zřejmě nemá potřebu
mi odpovědět. "Zavolám jí a omluvím se" špitnu nesměle. "Tak ty jí
zavoláš?! No to je skvělý! Žena, před jejímž jménem se sklánějí ti
nejlepší byznysmeni světa, jede přes celé město, aby si s tebou
promluvila a ty jí zavoláš?! Kdo si vůbec myslíš, že jseš?! Jdi
do prdele, Andreo!"

"Sam?" vytočím její číslo asi za půl hodiny a doufám, že už se
trochu uklidnila. "Zítra za ní zajdu a omluvím se." "Fajn, ale
hoď s sebou, protože moc času ti nezbývá." "Co? Jak to myslíš?"
"Pusť si zprávy."

"Světová burza se dnes otřásla v základech. Podle zatím neověřených
informací se jedna z nejznámějších podnikatelek, Elenna Davis-
Marshall rozhodla rozprodat Korporaci A.E.Marshall. Imperium,
do dnešního dne vlastní 24 nadnárodních společností. Každá z firem
bude nabídnuta k prodeji samostatně..."
"Madam Marshall podle našich informací se plánujete se svým synem
odstěhovat do zahraničí. Znamená to, že nabídku nemovitostí rozšíří
i rodinné sídlo?" "Bez komentáře." "Prozradíte našim divákům, kam se
odstěhujete?" "Bez komentáře." "Víme, že vás doprovodí i váš syn.
Znamená to, že bude studovat v zahraničí?" "Bez komentáře."

Znovu zvednu telefon a vytočím číslo Sam. "Viděla jsi to?" zeptá se
bez pozdravu. "Ano." "Andreo, ona to udělá." "Přece neprodá svoji
celoživotní práci." "Klidně. Ty ji vůbec neznáš. Nezáleží jí na tom.
Nezáleží jí na majetku. Nezajímají ji peníze. Když budovala
imperium, záleželo jí na těch lidech, kteří tam pracují." "A teď?
Už jí na nich nezáleží?" "A proč by mělo? Celý život se o někoho
starala a celý život se nikdo nestaral o ni." "Já ano" vzpomenu si
na dobu po jejím boku. "Ano. Ty ano. I to pro ni bylo nové. A teď
jsi pryč, stejně jako všichni ostatní." "Sam?" "Aspoň jí řekni, že
tě to mrzí, protože já vím, že ano."

Dívám se na černou obrazovku telefonu sbírám odvahu vytočit její
číslo. Znovu se chystá opustit zemi a tentokrát jsem to beze sporu
já, kdo ji vyhání.
"Ano?" ozve se ve sluchátku ten nádherný, sametový alt. "Je to
pravda?" zeptám se tiše. "Co?" "Ty víš." "Andreo, už mám jen Davida
a on chce studovat v Itálii. Nic nás tu nedrží..." "Takhle to ale
není, že?" "Ne?" "Ne. Můžeš se s ní vídat, jestli chceš." "Kdy?"
zeptá se po nekonečně dlouhé chvíli. "Zítra. Chiara ji přivede
okolo páté."