Hra na pravidla

63

"Bavíš se, kotě?" sedne si zpátky ke mně s tím svým neodolatelným
úsměvem. Obdivuju to neuvěřitelné sebeovládání. Před chvilkou Rosii
rozechvělým hlasem přiznala, že počítá s tím, že ji jednou opustím
a teď mě, zdánlivě klidná a uvolněná, bere za ruku a líbá na tvář.
"Ano" vracím jí tu malou něžnost. Teď rozhodně není ta správná
chvíle na rozhovor. "Stýskalo se mi, lásko."

"Nechceš se ještě projít?" ptám se, když se konečně rozloučíme.
"Nejsi unavená?" "Jsem, ale...myslím, že bychom si měly promluvit"
vezmu ji za ruku.
"Slyšela jsi nás" zkonstatuje klidně, když se posadíme do trávy.
"Ano." "A?" dívá se na mě a já najednou nevím co říct.
"Kotě, nic se neděje. Rosie jen má prostě obavy..." "Nejde o to, co
říkala Rosie" přeruším ji. "Elenno, to co k tobě cítím...není to na
týden nebo na měsíc! Já...chci být s tebou!" "Dobře. Pojď sem"
přitáhne si mě k sobě. "Miluju tě. Ale to bohužel nic nemění na tom,
že věkový rozdíl mezi námi..." "Je mi to jedno!" přeruším ji ostře.
"Nezáleží mi na tom! Miluju tě! Cítím to poprvé v životě a nevybrala
jsem si, že to bude zrovna s tebou! Prostě se to stalo! Elenno, já
nechci mít každý den strach, že odejdeš!" Hvězdy v jejích očích se
v jediném okamžiku, promění ve stříbrný, něžný vodopád.
"Nikam nejdu" pomalu slíbává slzy z mých tváří. "Neboj se." "Řekni
mi, že jsi moje" prosím ji tiše. "Jsem jenom tvoje. Ani netušíš jak
moc ti patřím" položí mě pomalu do vlhké trávy.

"Miluju, když se se mnou takhle mazlíš" odevzdávám se jí asi
o hodinu později. "Já vím" odpoví smyslně. "A co ještě víš?"
"Třeba, že miluješ pravidlo číslo jedna?" znovu bere mé ruce, aby
mi je položila kamsi nad hlavu. "Ano." "Tak se otoč" pobídne mě
jemně a vzápětí ucítím její rty mezi lopatkami. "Jsi nádherná"
zašeptá, když mě dokonale přikryje svým tělem. "Pusť mě k sobě"
vsune horkou ruku pod mé bříško a neomylně zamíří ještě o kousek
níž. "Lásko!" nekontrolovatelně se vzepnu pod jejím dotykem. "Mhm?"
jemně se mi zakousne do ramene. "Chceš mě takhle?" udělám jí víc
místa. "Hodná holka. Ano. Chci tě přesně takhle" rytmicky se
pohybuje společně se mnou v dokonalém souladu. "Líbí se ti to?"
"A-ano!" šílím z toho jak klínem naráží na můj zadeček a nutí mě
tak, jít jí naproti a cítit ji v sobě ještě hlouběji.
Tohle nemůžu vydržet dlouho. "Elenno!" zoufale zabořím prsty do
polštáře. "Nepřestávej! Prosím!"svíjím se pod ní a každý můj sval
se chvěje v předzvěsti přicházející rozkoše. "Pane Bože, Andreo!
Udělej se pro mě!" sténá nade mnou ve stále se zrychlujícím tempu
směřujícímu k tomu, aby nás příval slasti pohltil obě najednou.

"Bože" položí se vedle mě po chvíli a nechá mě vklouznout do své
náruče. "El, to bylo..." "No, něco z toho rozhodně nebylo v plánu"
přeruší mě polibkem a červeň na jejích tvářích zjevně není jen
z předchozí námahy. "Co to se mnou děláš?!" schová mi obličej do
krku. "Bylo to úžasný, lásko" líbám ji něžně do vlasů. "Ale mělo to
být o tobě" kňourá nešťastně. "Bylo to úžasný proto, že to bylo
o nás."