Hra na pravidla

45

V kanceláři jsem už v sedm a Samantha dorazí chvíli po mě. "Pomůžu
ti. Nemůžeme riskovat, že bys to nestihla." "Sam, co to bylo
za chlapa?" narážím na včerejší Elenninu společnost. "No to si
ze mě snad děláš srandu! Ona nás nachytá v naprosté prekérce.
Svíčky, šampaňské, růže a ty se staráš o to, kdo tam byl s ní?!"
"Mezi námi přece o nic nešlo. Byla to jen oslava zkoušky"
argumentuju logicky. "Jo! Jenže to ona neví! A jen tak mezi námi,
kdybys byla moje, tak by mě to rozhodně klidnou nenechalo!" "Jenže
já nejsem tvoje a ona není ty. Navíc jí na mě nezáleží. Tak kdo to
byl?" dotírám dál. "Andreo, já se z tebe opravdu zblázním! Dochází
ti vůbec, co se včera stalo?!!!" chytí mě kolem ramen. Jistě, že mi
to dochází, ale před Samanthou nechci dát najevo jak moc si tuhle
situaci připouštím. "Uklidni se. Tohle se přece vysvětlí. Řekni mi,
kdo je ten chlap, co tam byl včera s ní!"
"Je to náš důležitý, obchodní partner ze Švýcarska a vy byste to
věděla, kdyby neexistovaly vaše soukromé, nezrušitelné, večerní
závazky." Elenna Davis se klidně posadí za svůj stůl. "Na tohle
se nebudu muset koukat ve své vlastní kanceláři, že?" poukáže
na právniččiny ruce, které jsou stále ještě na mých ramenou a její
úsměv zmrazí všechno živé v okruhu jednoho kilometru.

"Elenno, ty jsi se zláznila!" slyším, jak Samantha zvedá hlas
za dveřmi mé kanceláře. "Nikdy bych něco takového neudělala, když
vím, co k ní cítíš!" "Sam, je mi to jedno, protože nic z toho
o čem mluvíš neexistuje" moje šéfka odpověděla klidně a bez
jakýchkoli emocí. "Dobře, klidně lži sobě a můžeš lhát i mně. Já
ti nemůžu říct proč jsme tam byly. To může jen ona a určitě to udělá
až si bude myslet, že je na to ten správný čas, ale jsi to ty,
o kom mluvila celý večer." "Ale jsi to ty, kdo jí koupil růže. Tvá
obvyklá, vyzkoušená taktika. Na tohle přece ty mladý holky letí ne?
Jsem ráda, že ti to vyšlo i včera. Nech to být, Sam. O nic nejde."

"No to snad nemyslíte vážně!" tentokrát je to Elenna Davis, která
zvedne hlas do telefonu. "Dobře. Přiletím zítra! A jestli zjistím,
že je chyba na naší straně, tak všichni poletíte!" Moretti zase
dělá potíže, oznamuje nejspíš Sam.

"Madam?" počkala jsem až zůstaneme samy. "Slečno?" "Chci letět
s vámi, paní ředitelko." "Andreo, vážně si myslíte, že mě zajímá
co vy chcete?" její pobavený, ironický tón mě zasáhne víc, než
jsem ochotná přiznat i sama sobě. "Elenno, prosím. Musím s tebou
mluvit." "Myslím, že není o čem. Na zítřek jsem vám připravila
spoustu práce. Nudit se rozhodně nebudete. A jako bonus budete mít
volný večer. To se vám přece hodí ne?" "Nepotřebuju volný večer.
Chci být s tebou." "V životě vždycky nemůžeme mít to, co chceme."
"Prosím." "Dobře. Auto vás vyzvedne ráno v sedm."