Hra na pravidla

78

"Evo? Co bys řekla na malý, taneční večer" mluvím do sluchátka.
"Ano? Tak super. Někoho ti představím."
Ne, že by se mi nějak chtělo do baru, ale Chiara potřebuje
rozptýlení. Potřebuje aspoň na chvíli zapomenout na všechny ty
starosti a zbavit se dojmu, že je mi na obtíž. Vlastně jsem věděla,
že Eva neřekne ne. Od té doby co Samantha odjela, jsme spolu
nemluvily. Jakkoli brala všechny vztahy s rezervou, tak tenhle ji
poznamenal. Už když si Sam přivedla rodinu a neměla na ni tolik
času, byla zamlklejší. Myslím, že ji opravdu milovala, ale nikdy mi
to neřekla.

"Jsi tady" usmívá se na mě Chiara a já poprvé od chvíle, co
zazvonila u mých dveří, vidím záblesk štěstí v její tváři.
"Jistě, že jsem. Slíbila jsem ti to."
Čekala na mě. Poprvé, po dlouhých měsících na mě někdo čekal a snad
i doufal, že opravdu přijdu. Je to zvláštní pocit. Pomalu jsem si
už začínala zvykat na samotu. Na tiché, prázdné večery, kdy jsou
mou jedinou společností skripta a notebook. Teď je tu ona. Nádherná,
snědá dívka, která se v mé náruči promění v časovanou bombu v rytmu
bachaty. "Pojď. Mám pro tebe překvapení." Její dlaň se důvěřivě
schová v té mé.

"Miluju tanec s tebou" usmívá se, když se vracíme ke stolu. Eva
nemluví, ale její pohled na štíhlé, pružné tělo hovoří za vše.
Před malou chvílí nás sledovala na parketu. Nespustila z nás oči,
fascinovaná ladností Chiařiných pohybů. "Já...můžu?" dívá se na mě
a podává ruku mé taneční partnerce. "Jistě" směju se pobaveně a
s údivem sleduju jak si ji, s u ní nezvyklou něhou, odvádí na parket.
Eva rozhodně umí tančit, ale ještě nikdy jsem ji neviděla tančit
takhle. Jako by dívka v její náruči byla středem vesmíru. Vede ji
s jistou, ale zároveň se vzkazem pro všechny okolo. Je moje!
I Chiara to cítí a její pohled co chvíli zaletí ke mně. Takhle to
není, snaží se mi říct na dálku a já vidím úlevu v její tváři, když
se konečně vrací zpět.
"Líbí se ti tu?" zeptám se, abych zmírnila její rozpaky. "Ano. Ale
už chci tančit jen s tebou, prosím" sedne si tak, abych ji musela
vzít kolem ramen. "Ale proč? Eva přece tančí skvěle" dělám, že jsem
si nevšimla její nejistoty. "Ano, ale... Já a ty..." "Dobře" snažím
se jí uklidnit. "Teď si chvíli odpočineme a potom si ještě
zatančíme."

"Andreo" využije Eva chvíle, kdy si Chiara odskočí. "Je nádherná.
Já...Ty s ní chodíš?" "Ne" rychle vysvětlím kamarádce situaci.
"Takže ti nebude vadit když..." její pohled dokončí větu za ni.
"Evo, ona není na hraní. Je fakt v blbý situaci. Nemůžu ti dovolit
aby ses s ní jen pobavila a pak ji odkopla, jako to děláš běžně."
"Já... nechci se pobavit. Já...Já sakra nevím, jak ti to mám říct.
Ona je něco...ona je něco, co opravdu chci" poprvé v životě slyším
tu holku koktat. Chiara jí vyrazila dech. Okouzlila ji svým
typickým, italským temperamentem a živelnou touhou užít si každou
vteřinu života. "Andreo, já... zamilovala jsem se."