Hra na pravidla

13

"Tak dost! Okamžitě se uklidněte, slečno Parker! Byla bych opravdu
moc ráda, kdybyste si uvědomila s kým mluvíte!" Zastaví mě téměř
mezi dveřmi. "Na tohle opravdu nejsem zvyklá a také si na to zvykat
nehodlám! Navíc mi křivdíte. Neexistují žádní slídilové. Takže,
teď se můžete posadit a promluvíme si v klidu nebo můžete odejít.
Nechám to na vás. Jen doufám, že si to dobře rozmyslíte!"
Stojím zády k ní, s rukou na klice. "Na to, že nejsou žádní
slídilové, máte dost přesné informace. Zajímavé že?" "Andreo, pojďte,
posadíme se a já vám to vysvětlím. Vím, jak to vypadá, ale opravdu
je to celé jen náhoda."

"Včera večer, jsem byla na univerzitě. Potkala jsem tam pár
profesorů z dob mého dálkového studia. Chvíli jsme poseděli a
zavzpomínali u ročenek. Zkrátka je to tak, že jsme tam chodily
ve stejnou dobu, takže naše ročenky jsou ve stejné knize."
"Byla jste náhodou na univerzitě?" "Neřekla jsem, že jsem tam byla
náhodou. Řekla jsem, že jsem tam byla a ujišťuju vás, že s vámi to
nemělo nic společného."
"Dobře, madam. To je jedno. Jen bychom si teď měly ujasnit, že mé
studium je ukončeno. Je to uzavřená kapitola a já se k ní nechci
vracet. Pokud vám nestačí červený diplom z ekonomie, budete se
muset porozhlédnout jinde."
"V pořádku. Jak myslíte, Andreo. Jen jsem myslela, že by to pro vás
mohlo být zajímavé. Zvlášť teď, když společnost nemá právníka a jeho
agendu přebírám já." "Cože?!" Přeberete to vy?! Kde na to vezmete
čas, madam?" "To už, vzhledem k vašemu postoji, není nic, co by vás
mělo zajímat, slečno Parker. Ale jsem ráda, že jsme si to malé
nedorozumnění vysvětlily. Dnes máte hotovo, takže můžete odejít."
"Madam..." "Nashledanou, slečno Parker."

Sedím ve své kanceláři a všechno mi pomalu dochází. Kdybych se
vrátila, i když jen dálkově, do školy, mohla bych jí pomoct. Zároveň
by to představovalo tu nejdokonalejší přípravu. Dávala mi šanci,
která se neodmítá. Jenže já ji nemůžu přijmout. Teď půjdu domů a
rozhodně nebudu mít čas na odpočinek. Další kniha od Nakladatelství
Oxford čeká na překlad. Téměř tisíc stránek musí být hotových
do měsíce. Bez téhle práce bych nemohla podporovat matku ani sestru
s mou malou neteří. Elenno, jediné po čem teď toužím, je přijít
k tobě, obejmout tě a říct ti, že nejsi sama. Ale já nemůžu. Musím
tě nechat být a soustředit se na úkol, kterým mě můj otec nechtěně
pověřil. Musím se smířit s tím, že už nebudu Andrea. Znovu budu
'jen' slečna Parker. Někdo, kdo tě zklamal a nezaslouží si víc, než
led ve tvých očích.