Hra na pravidla

68

Černé BMW stojí před univerzitou a o jeho kapotu se opírá ta
nejkrásnější žena, kterou znám. "Řekneš mi to?" usměje se na mě,
když mě propustí ze své naruče. "Ne. Přečti si to" podám jí index
a rychle obejdu vůz k sedadlu spolujezdce. "Gratuluju, kotě"
obejme mě znovu už v luxusním interiéru. "Nějaký nápad na oslavu?"
natáhne se na zadní sedadlo a podá mi nádhernou, rudou růži.
"Ano. Chci jet k tobě a..." zhluboka se nadechnu vůně, kterou
květina vydává. "A?" zvedne zvědavě obočí. "Ty víš" políbím ji
něžně. "Řekni mi, že to chceš taky tak" přitisknu se k ní co nejvíc.
"Chci to, co ty, kotě."

Věděla to. Věděla, že nebudu chtít do žádné restaurace. Věděla, že
se vrátíme do jejího bytu a připravila všechno pro malou, soukromou
oslavu mé první zkoušky.
"Nebudeš pít?" dívá se na mě překvapeně, když přikryju jednu
ze sklenek dlaní a zabráním jí tím, naplnit ji rudým vínem. "Budu.
S tebou" vezmu jí z ruky láhev a položím ji zpátky na stůl. "Pojď
ke mě" přitáhnu si ji jemně do náruče. "Přesně takhle jsem to
chtěla. Jen ty a já, lásko."

"El? Můžu se na něco zeptat?" zvednu hlavu z jejího ramene. "Jistě"
podá mi sklenku. "Jak vlastně vznikla Korporace Marshall? To přece
musela být neuvěřitelná spousta práce. Navíc - ta poslední firma,
kterou jsi koupila, není zrovna v nejlepší kondici." "Není, ale
do roka bude" usměje se. "Ale proč kupovat firmu, která zjevně
neprosperuje a zařadit ji k zavedeným podnikům? Je přece jasné, že
ji ty úspěšnější musí dotovat" dotírám zvědavě. "Protože kdyby
prosperovala, byla by drahá. Kotě, není to jediná firma, kterou
jsme koupili v takovém stavu. Opravdu se chceš zrovna dneska bavit
o práci?" "Vadí ti to?" zeptám se trochu provinile. "Ne. Vůbec ne.
Jen mě překvapuje, že tě to zajímá." "Zajímá mě hlavně, jak to
všechno vlastně začalo" přiznám se.
"To už je strašně dávno. Byla jsem mladší než ty a se Samanthou jsme
snily o tom, že si založíme vlastní, advokátní kancelář" položí si
moji hlavu zpátky na rameno. "Byly to velké a odvážné plány, ale my
si to tenkrát vůbec nepřipuštěly. Bylo nám třiadvacet, do konce
školy zbývalo jen pár měsíců a patřil nám svět. Jenže pak mi jednou
zavolal strýc a požádal mě o schůzku. Ukázalo se, že mu lékaři
diagnostikovali vážnou chorobu a on, přestože měl adoptivního syna,
hledal někoho, kdo by po něm převzal vedení podniku. Tehdy mě to
rozesmálo. Já, holka s ještě nedokončeným vzděláním a měla bych
řídit šest velkých firem. Samozřejmě jsem to odmítla, ale on se
nevzdal. Vzal mě do jednoho podniku po druhém a ukázal mi, kolik
lidí přijde o práci, když nenajde vhodného nástupce. No a já jsem
o tom začala přemýšlet. Byla to obrovská zodpovědnost, ale taky
šance, která se neodmítá. Pomalu mě zasvěcoval do všech tajemství a
triků vedení takových kolosů a já zjistila, že mě to baví a
naplňuje. Tenkrát jsem si ještě vůbec neuvědomovala, že to ze mě
udělá bohatou ženu. Viděla jsem jen ty stovky lidí, kteří mě
potřebovali a to, že když budu chtít, můžu dokázat velké věci.
Nakonec jsem souhlasila. A teprve tehdy jsem se dozvěděla, že to
všechno může být opravdu moje. Pod jednou podmínkou."
"Umíral a kladl si podmínky?" znovu zvědavě zvednu hlavu z jejího
ramene.
"Ano. Jen jednu. Že se vdám za jeho syna." "A ty jsi souhlasila?"
"Ne. Jistě, že ne. Celé jsem to smetla ze stolu a prohlásila, že
něco takového nikdy neudělám. Potom jsme se pár týdnů neviděli."
"A co bylo dál?"
"Jednoho dne mi zavolal jeho syn Patrick a oznámil mi, že strýc
leží v nemocnici. Jeho stav už byl velmi vážný a lékaři mu dávali
jen pár týdnů. Samozřejmě, že jsem tam okamžitě jela. Mí rodiče už
nežili a on byl jedním z mála pokrevních příbuzných, které jsem
ještě měla. Patrick na mě tehdy čekal před nemocnicí a chtěl si
promluvit. Zašli jsme spolu na kávu a on mě přesvědčil, že můžeme
splnit strýcovo přání, aniž bychom ho naplnili. Domluvili jsme se,
že se vezmeme, ale dál si budeme žít každý po svém. Takhle to celé
začalo, kotě" líbá mě něžně. "A teď už dost o práci. Dneska jsi
zvládla svou první zkoušku a já chci být s tebou. Chci si povídat
o tobě. O tom, jaký z toho máš pocit. Jestli jsi šťastná. Jestli jsi
třeba právě teď nechtěla sedět někde v restauraci a slavit
s přáteli."
"Ne. Právě teď chci být tady a s tebou" tisknu se k ní a obě víme,
že se za chvíli budeme milovat. "Chci tě, lásko." "A já tebe."