Hra na pravidla

42

Ani mě příliš nepřekvapí, že Samantha ještě nesedí za svým stolem.
Šampaňské jí včera opravdu chutnalo a stálo nás dost úsilí ji
ve tři ráno přesvědčit, že je čas jít spát. V jedenáct má být
u soudu, podívám se nervózně na hodinky.
"Klid. Ještě nikdy se nestalo, že by něco zmeškala" postřehne
Elenna moje obavy. "Je to profík. Viděla jsem ji jít do jednací
síně přímo z baru" usměje se na mě. "Jistě, madam."

"Moje hlava!" ozve se zasténání zhruba o čtvrt hodiny později.
Elenna Davis se opět nespletla. Sáhnu do kabelky a najdu lahvičku
s léky. "Spolkni to" podám jí tabletku spolu se sklenicí vody.
"Miluju tě, poklade" přitáhne mě k sobě a zaboří hlavu kamsi
do mého žaludku. "Myslím to vážně" zakňourá ještě. "Dobře. Přesto
ti pro jistotu v šest večer připomenu, že máš volat manželce"
směju se.
"Elenno, budu potřebovat tvého řidiče. V tomhle stavu fakt nemůžu
řídit." "Hlavně jestli můžeš jít k soudu a předvést tam něco
smyslupného" dívá se na ni s pochybami. "To zjistím až tam budu.
V nejhorším případě zajistím odročení." "To snad ne" obrátí oči
v sloup moje šéfka. "Co tam dneska máš? Ukaž mi to" rychle zalistuje
složkou. "To znám. Připravovala jsem ti to. Samantho, jdi si lehnout.
Tohle můžu vzít za tebe." Zmožená žena ani neprotestuje. "Máš to
u mě El" nejistě vstane ze své židle. "Půjdeš se mnou, poklade?"
natáhne ke mně ruce. "Neříkej mi, že netrefíš do pokoje a potřebuješ
tam odvést" znovu mě rozesměje. "To neříkám. S tebou potřebuju něco
úplně jiného, zlato." "Tak dost!" Elena Davis rázně vstane od stolu.
"Ty si jdi okamžitě lehnout a vy se vraťte do své kanceláře, slečno
Parker! Pokud se vám zdá, že máte málo práce, stačí říct!"

"Převlékněte se, Andreo. Pojedete se mnou" otevře moje dveře asi
za hodinu. "Chcete abych šla s vámi k soudu, madam?" "Jistě. Je to
jedna z věcí na které jste se mnou pracovala. Tohle je možnost
sledovat případ od začátku až do konce. Pro vaši přípravu je to to
nejlepší. "Jistě, madam. Jak si přejete." "Trochu si to osvěžte"
podá mi složku.

"Doufám, že je to poslední super překvapení" zavrčí otráveně, když
přede dveřmi jednací místnosti spatří Benneta. "Elenno! Tak rád tě
zase vidím. Jak se máš? Kde jsi zapomněla to svoje právnické eso?"
"Ahoj Wille. Díky za optání. Netušila jsem, že o mě máš takovou
starost" nechá bez odpovědi otázku ohledně Samanthy. "Ještě pořád
tě baví všude s sebou tahat tohle dítě?" probodne mě pohledem.
"Patrick určitě rád uslyší, že nejsi opuštěná." "A já zase ráda
vidím, že jsi pořád stejná osina v zadku. Doufám, že tě ta odvaha
neopustí hned za těmito dveřmi" vezme za kliku a vejde do jednací
síně.

Sam nelhala. To co sleduju je opravdu nerovný boj. Krásná a
sebejistá Elenna Davis proti, teď už upocenému, koktajícímu
Bennetovi. Je úžasná. Pomalu, ale jistě doslova rozebírá svého
protivníka na náhradní díly. Bennet rozhodně není špatný právník,
ale ona je prostě dokonalá. Netroufnu si říct, jestli je opravdu
lepší než Samantha, ale dokázala bych jí sledovat hodiny.

"Ještě se uvidíme" procedí Bennet vztekle mezi zuby už před budovou
soudu. "S tím počítám Wille. Doufám, že až se příště potkáme, budeš
ve výrazně lepší formě. Dneska to byla docela nuda" odbyde ho stroze.
"Nehraj si se mnou Elenno! Nemuselo by se ti to vyplatit!" "A ty si
nehraj se mnou! Jestli ublížíš komukoli z mého okolí, tak za to
draze zaplatíš! A myslím, že teď už máš nejvyšší čas běžet podat
hlášení!"

"Doufám, že tohle stání pro vás nebylo úplným zklamáním" usměje se
na mě na zadním sedadle auta. "Byla jste úžasná, madam." "Sam by to
určitě zvládla rychleji. Už jsem trochu vyšla ze cviku, ale výsledek
je takový, jaký jsme ho chtěly mít takže...zasloužíme si pořádný
oběd" mrkne na mě.
Nejsem si úplně jistá, že s ní chci trávit víc času než
bezpodmínečně musím, ale vlastně mi nedala vybrat. Elenno, proč mi
tohle všechno děláš? Na jednu stranu mi dáváš okázale najevo jak
pro tebe nic neznamenám a na tu druhou mě nutíš doufat. Doufat, že
mě zase jednou vezmeš do náruče a uděláš ze mě toho nejdůležitějšího
člověka ve svém životě.

"Andreo?" zastaví mě, když se hned po návratu snažím zmizet ve své
kanceláři. "Omlouvám se za ten včerejšek. Teď se jen děje trochu moc
věcí, které mě nutí být ve střehu. Přehnala jsem to. Promiň mi to."
"Jsem já ten problém, madam?" "Ne. Jistě, že ne." "Pak mi do toho
nic není" otočím se k odchodu. "Počkej" vezme mě za ruku. "Jen chci,
abys věděla, že mi to nebylo jedno. A ano. Šla jsem za tebou. Šla
jsem za tebou, abych ti vysvětlila, že za to nemůžeš."