Hra na pravidla

32

"Díky, Gino. Budeme zpátky během půl hodinky" kývne  na řidiče.
"Klidně si dejte na čas, madam. Počkám. Tak jako vždycky" mladík
se usmívá a pokyne směrem, kterým se zřejmě vydáme.
Moje šéfka mě vede úzkou uličkou. "Andreo? Pojďte sem. Teď už tu
sice nebude tolik lidí, ale přesto. Nehodlám vás hledat někde
v davu" vezme mě za ruku.

Fontána de Trevi. Říká se, že je to nejkrásnější fontána na světě.
Nádherně osvětlený monument, který mi bere dech. Římský bůh
oceánů a moří Neptun se majestátně tyčí uprostřed a nechává
se mořskými koni táhnout bůh ví kam. Vážně se dívám na něco tak
úžasného a mám ji tak blízko? Elenno. Ty, tak studená a nemilosrdná
ke všemu živému.
Teď opravdu svíráš mou dlaň ve své a vidíš totéž co já?
"Líbí se vám to, Andreo?" Důvěrně známý hlas mě vyruší z myšlenek.
"Ano, madam. Je to úžasné. O téhle fontáně už jsem slyšela a četla
celé legendy. Nikdy by mě nenapadlo, že ji opravdu uvidím."
A nikdy by mě nenapadlo, že ji uvidím s tebou.
"Tak pojďte, zkusíme se dostat blíž" proplétá se už dost prořídlými
zástupy.
"Tuhle nádheru navrhl slavný římský architekt Nicoli Salvi a
je výrazně mladší než většina památek tady. Byla postavena v letech
1732 až 1762. Mnohem starší je ovšem přívodní kanál. Ten vybudoval
Marcus Vipsanius Aggripa již v roce 19 před naším letopočtem. Tehdy
přiváděl vodu do celého Říma" poučuje mě cestou.
Ještě stále svírá mou ruku . Elenno! Nenávidím tě za všechnu
tu krutost a bezcitnost. Nenávidím tě za to, co všechno už jsi mi
udělala a děláš, ale... Miluju tě za krásu těchto okamžiků. Miluju
tě za to, že každý den dokážeš být, i když jen na pár vteřin, ta
nejokouzlující žena na světě.
"Slyšela jste něco o pověstech, kolem téhle fontány?" dívá se na mě
a já doufám, že si nevšimla toho, že jsem duchem úplně jinde.
"Ano, madam. Týkají se počtu mincí, které se vhazují do vody."
"Výborně. Kolik jich tam tedy chcete hodit?" "Jen jednu, madam."
"Nechcete se zamilovat do krásné Italky nebo se vdát?" směje se a
neskrývá překvapení, že tuším o čem je řeč. "Ne, madam. Chci se jen
ještě někdy vrátit do Říma."
"Tak prosím" otevře dlaň na níž se třpytí dvě mince. Za malou chvíli
každá vyhodíme do vzduchu tu svou.