Hra na pravidla

44

"Madam?" "Ano, Andreo?" "Netuším, co mám dělat s tímhle" podávám jí
složku. "Podle žádného záznamu není tato firma součástí Korporace
Marshall." "Ukažte mi to" rychle pročte úvodní informace. "To je
v pořádku, slečno. Přibyla k nám teprve minulý týden, takže to
v záznamech ještě nenajdete. Postupujte stejně jako v ostatních
případech" vrátí mi dokument. "Kolik společností už ten člověk
vlastně založil?" z mého hlasu je slyšet obdiv. "Tedy, myslím pan
Marshall." "Čtyřiadvacet. A všechny samozřejmě nezakládá. Některé
z nich prostě jen koupí" usměje se na mě moje šéfka. "Ty první
vlastně zdědil, jestli se nemýlím" doplní ji Samantha. "Ty ho znáš?"
otočím se k ní zvědavě. "Jistě. Jinak bych tu nemohla pracovat,
poklade." "Jaký je?" "Jak, jaký je? Co tím myslíš, zlato?" "No, jak
dokáže řídit dvacet čtyři velkých společností tak, aby všechny
fungovaly?" "Má kolem sebe množství kvalitních lidí, které si
pečlivě vybírá. Sám by to pochopitelně nedokázal" přeruší nás Elenna.
"Ale stejně. Musí to být strašně zajímavý muž." "Třeba se s ním
někdy setkáš. El s ním jedná docela často" mrkne na mě Samantha.

"Slečno Parker, tohle opravdu spěchá" položí mi na stůl štos papírů.
"Ocenila bych, kdyby jste se dneska mohla trochu zdržet a dodělat
to." "Madam, já... omlouvám se, ale dneska opravdu nemůžu. "Andreo,
jestli zjistím, že pořád chodíte do té kavárny..." "Ne. To opravdu
ne" přeruším ji rychle. "Je to soukromá věc, ale nemůžu ji zrušit."
Na dnešní odpoledne mám naplánované zkoušky z italštiny. Ví o tom
jenom Samantha, která mě tam i odveze a společně jsme se dohodly, že
prozatím je zbytečné o tom ředitelku informovat.
"Jak myslíte, Andreo. Nemůžu vás nutit zůstávat tu po pracovní době"
její hlas opět získal ledový nádech. "Promiňte, madam."
"Ježíš Elenno. Snad se nic tak hrozného neděje" zakročí Sam.
"Potřebuješ to stejně až na zítra ne? Takže tady poklad přijde ráno
dřív a připraví ti to" vezme jí z ruky papíry a položí je zpátky
a můj stůl. "Že jo, zlato?" usměje se na mě povzbudivě. "Jistě. To není
problém." Díky, naznačím mlčky své zachránkyni.

"Tak zlom vaz, princezno" popřeje mi právnička, když zastaví
před univerzitou. "Počkám tu na tebe a když nezklameš, máš u mě
fantastickou večeři. "Díky Sam. Drž mi pěsti. Jsem pěkně nervózní."
"Ale, když to klapne, odpadne Elenně dost starostí a práce že?"
"C-Co? Co tím chceš říct" vykoktám překvapeně. "Tím chci říct, že je
mi jasné, že tu dneska rozhodně nejsi kvůli sobě" podívá se na mě
už vážně. "To je nesmysl. Prostě se mi to hodí do mého životopisu."
"No, jak myslíš, zlato. Tak běž a ukaž jim, co umíš."

Luxusně prostřený stůl, lahev šampaňského a obrovská kytice
nádherných, rudých růží. "Sam?!" dívám se na ni překvapeně. "Pro
tebe, zlato. Dneska si to opravdu zasloužíš" usmívá se a nabídne mi
židli.
"Tak povídej. Jaké to bylo" pobídne mě. "Vlastně mě překvapilo, jak
to bylo jednoduché" přiznám po pravdě. "Madam Davis je skvělá
učitelka. Naučila mě přesně to, co po mě dneska chtěli."
"Hm. Madam Davis" odpoví ironicky. "Ta tvá dokonalá madam Davis má
především až neuvěřitelný čich na lidi. Pokud už si někoho vybere,
je to vždycky ten správný člověk na správném místě. To se jí teda
musí nechat. Vůbec nechápu jak to dělá" složí Sam Elenně poklonu.
"Co si dáš, poklade?" zeptá se, když nám číšník donese jídelní
lístek a naplní sklenky.

Samantha je vynikající společník. Celý večer se báječně bavíme.
Teď si prohlížím fotky v jejím telefonu. "Tohle je Adrian" sedne si
ke mně blíž, aby viděla na displej. "A tohle je Thomas a moje žena"
vysvětluje mi. "Máš krásnou rodinu, Sam. Jaké to je?" zeptám se
zasněně. Přesně něco takového bych jednou chtěla mít i já. "Popravdě,
někdy je to fajn a někdy děsná nuda" rozesměje se. "Tady jsme na
dovolené v Egyptě" okomentuje mi další fotku.
"Samantho, netušila jsem, že si potřebuješ přivydělávat tím, že dáváš
soukromé hodiny mým sekretářkám" ozve se za námi povědomý alt.
"Elenno..." i výřečné právničce v téhle situaci dojdou slova. "To
je v pořádku. Bavte se dámy" přelétne chladným pohledem kytici růží
i ruku položenou kolem mých ramen.