Hra na pravidla

64

Sedíme na břehu jezera a žasneme nad zázrakem, kterým beze sporu
západ Slunce je. Hlavu mám položenou na jejím rameni a užívám si tu
nádhernou, klidnou chvíli. Svět kolem nás se zastavil. Ruku má
ovinutou kolem mého pasu a její rty se mi co chvíli ponoří do vlasů.
Vyznává mi lásku beze slov. Jak tohle děláš Elenno? Jak je možné,
že ti rozumím i ve tvém tichu? Takhle bych tu s tebou dokázala
zůstat hodiny.
"Není ti zima, kotě?" "Ne. Je mi..." "Jak?" obejme mě pevněji. "Ty
víš" zašeptám. Skloní se a najde má ústa. "Miluju tě." "A já tebe."

Poslední noc v tomhle ráji. Není nic krásnějšího, než usínat v její
náruči, unavená něžným milováním, protože vím, že se v ní probudím.
Miluju její první ranní, ještě rozespalý úsměv, první polibek a
první pohlazení. Miluju tu línou, ospalou něhu, která mi připomene,
že tohle nebyl sen. Je tady a je skutečná. Ještě leží vedle mě a
její sametová kůže se dotýká té mé. "Dobré ráno, kotě."

Znovu neodolám dvěma malým, nádherně tvarovaným ňadrům a
skloním se, abych je polaskala jazykem. Tichý vzdech mi prozradí,
že je to ten nejlepší způsob, jak začít nový den. "Zblázním se
z toho, jak jsi krásná" šeptám jí, když se podvědomě prohne, aby mi
nabídla víc. "Nezačínej. Musíme vstávat" protestuje tiše, ale
neudělá nic, aby mě zastavila. "Nemusíme" pokračuju v něžnostech.
"Kotě" zaplete mi prsty do vlasů, když se přestane bránit.
Znovu pomalu objevuju každou její část a učím se ji nazpaměť. Dech
jí ztěžkl a chvěje se v mé náruči. Její tělo reaguje na každý můj
dotek a ochotně mi vychází vstříc. Je nádherná. Je žhavá a žádoucí.
Je moje.
Vlhce si prolíbávám cestičku po hebkém břiše dolů, k dokonale
vyholenému, hladkému klínu. Ruce na ramenou mi nechtěně prozradí,
jak moc je nedočkavá. Miluju tu chvíli, když se jí poprvé dotknu.
Miluju jak se vzepne pod náporem slasti a tiše zasténá. Miluju když
křečovitě svírá prostěradlo v předzvěsti blížícího se vrcholu a
zoufale se snaží oddálit ten okamžik. Miluju, když se pode mnou
svíjí v moři rozkoše, aby pak unavená, klesla zpět na polštář.
"Miluju tě, lásko." "A já tebe. Pojď ke mně." "Říkala jsi, že
musíme vstávat." "A ty jsi říkala, že ne." "Elenno!"

Čtyři dny poznávání, polibků, něžných dotyků, mazlení a milování.
Vím jak pokrčí nos, když se podívá do slunce. Vím jak zavírá oči,
když mě líbá. Jak se usměje, když mě vezme za ruku. Vím toho tolik
a přesto se mi zdá, že nevím nic. Má tisíc tváří, tisíc úsměvů,
tisíc gest a já je miluju úplně všechny.