Hra na pravidla

26

Stojím opřená o bar a pozoruju rej na tanečním parketu. Elenna.
Bohyně se stříbrnýma očima. Konečně vím, co si o mně myslí. Zavřu
oči a znovu vidím ten odpor v její tváři.
Téměř každá dívka a žena v tomhle sále by dala cokoli za jediný
tanec se mnou. Během pár minut jsem jich odmítla desítky. Je tu jen
jediná po které toužím. Je tu jen jediná, která nepřijde.
"Ještě jednou?" bere barmanka prázdnou sklenici z pultu. Kostky ledu
se ještě nestačily ani rozpustit. "Ne. Díky. Vodu, prosím." Nemá
smysl se tu opíjet. "Tak pojď, princezno" nabídnu ruku dívce, která
stojí nejblíž.

Tiskne se do mé náruče a nabízí mi všechno co má. Je žhavá jako
sopka před výbuchem a já cítím zoufalství z toho, že mě to nechává
ledově klidnou. Je nádherná. Můžu ji mít teď a tady, ale já prostě
nechci. Elenno! Co mi to děláš?!
Jednoduchým tanečním krokem ji pošlu dál a vezmu si další ženu,
která je nejblíž. Kolik jich ještě musím vystřídat abych získala
zpět aspoň část sebevědomí? Každá z nich touží být moje a každá
z nich je mi na obtíž.

Ta tvář v davu přihlížejících je mi povědomá. Je nádherná. Dívá se
na mě a její výraz mi naznačuje, že mi chce něco říct. Potom ji
chtivá, hladová ruka stáhne zpět a ona nenávratně zmizí.
"Tak pojď" beru si další holku z rozdychtěného zástupu.
Pohyb a voda pomalu oslabují vliv alkoholu na můj mozek. Byla to
ona???!!! Jestli ano, kde je teď???!!! Bess!!!
Urychleně vracím dívku do náruče její přítelkyně a opouštím parket.
Elenno! Jestli se tě dotýká, zabiju ji!!!

"Kolikrát tady ještě musím říct, že mi vadí, když někdo sahá na něco
co je moje?!!!!" Vztekle shodím cizí ruku z ramene Elenny Davis.
"Miláčku, konečně na mě máš čas? Slíbila jsi mi tanec" beru ji kolem
pasu a odvádím si ji na parket.
"Andreo, neblázni" zase mi tyká, takže vím, že je rozrušená. "Klid,
madam. Tohle zvládneme" beru ji do náruče a donutím ji poddat se
rytmu.
"Uvolni se" šeptám jí tiše. "Dovol mi tě vést. Tak je to dobře. Teď
otočka...skvěle. Jsi úžasná" ani si neuvědomuju, že jí tykám. Její
tělo se úplně přizpůsobuje tomu mému. "Pojď. Teď boky...přitiskni
se ke mně... Ano, přesně takhle..."