Hra na pravidla

77

"Co vlastně umíš, kromě tance?" zeptám se, když společně umyjeme
nádobí. "Budu dělat cokoli" sklopí oči. "Chiaro, co jsi dělala
doma?" začínám znít trochu netrpělivě. Jak mám přemýšlet o nějaké
práci pro ni, když vůbec nic nevím?!
"Pojď. Sedneme si a dopijeme kávu" řeknu už mnohem mírněji. "Tak
povídej" přeruším její mlčení.
"Když jsme museli zavřít taneční studio, dělala jsem snad všechno,
co se dalo. Pracovala jsem v továrně, potom dělala servírku,
uklízela, prostě všechno možné, co zrovna bylo."
"Měli jste s bratrem taneční studio? To muselo být skvělé." "Ano.
Do té doby dokud jsme si mohli dovolit platit nájem."
Je mi jí líto. Milovala tanec. Žila tancem. A dokonce se chvíli
mohla tancem živit. Musí být úžasné mít jako práci to, co milujete
nejvíc.
"Chiaro, máš ráda kávu?" něco mě napadlo. "Ano. Dokonce moc. Pravá
italská káva je ta nejlepší na světě" odpoví zasněně. "A umíš ji
připravit?" "Jistě. Každý Ital to umí" dívá se na mě nechápavě.
"Tak jdeme!"
Moje sestra před týdnem opustila tu malou, úžasnou kavárničku,
protože našla o trochu lépe placenou práci. Lily sice nemohla
platit moc, ale bylo by to aspoň něco do začátku. A pokud má Chiara
s kávou zkušenosti, může ještě víc pozvednout úroveň tohoto malého,
sympatického podniku.

Bylo skvělé sledovat, jak si ty dvě sedly od prvního okamžiku.
Lily už neměla v plánu přijmout další sílu na výpomoc, ale plachá
Chiara ji okouzlila svou skromností a typicky italským vystupováním.
První minuty rozhovoru byly sice trochu křečovité, ale záhy našly
společnou řeč. Navíc křehká Italka nebyla časově omezována a mohla
v klidu zaskočit i večer nebo o víkendu.
Když se navíc rozhlédla kolem sebe a zeptala se, kde jsou zákusky
k podávané kávě, bylo rozhodnuto. Chiara už tu pro dnešní den
zůstane a já ji večer vyzvednu. Přece jen jsme ve městě, které
nezná a já jsem nechtěla riskovat, že netrefí zpátky.

"Andreo!" vyběhla za mnou na ulici. "Děkuju" vezme mě za ruku.
"Nemáš zač. To je snad samozřejmost" bráním se té upřímné vděčnosti.
"Ne. Není. Ty víš, že není." Má nádherné oči. Dívají se na mě
s neskonalou láskou a nutí mě v nich číst, že to, co mi říkala
při našem prvním setkání nebyla lež.
"Večer si pro tebe přijdu. Teď běž a ukaž Lily jakou kávu děláte
v Itálii" usměju se na ni ještě než odejdu.