Hra na pravidla

71

Dva nekonečné dny bez ní. Jak jsem vůbec mohla dovolit, aby jela
na kliniku beze mne, nadávám si a co pět minut kontroluju telefon.
Konečně zazvoní a na displeji svítí její jméno. "Ahoj, kotě"
pozdraví mě svým nádherným, sametovým altem. "Elenno, kde jsi? Jsi
v pořádku? Strašně mi chybíš" vychrlím na ni všechno najednou.
"Andreo uklidni se. Nic mi není a asi za hodinku mě pustí. Dnes
večer už budeme spolu, miláčku." "Nemůžu se dočkat, lásko."

"Už ti nikdy nedovolím odjet beze mě!" obejmu ji prudce, když se
konečně objeví ve dveřích kanceláře. "Strašně se mi stýskalo"
stěžuju si mezi polibky. "Mně taky, kotě. Počkej. Zpomal trochu"
směje se. "Bylo to jako století" stěžuju si. "Už to nikdy nedělej."
"Dobře. Už to nikdy neudělám" posadí se mi na klín a položí si hlavu
na mé rameno. "Jsi unavená, lásko?" mám o ni starost. "Jen trochu
z té cesty." "Vážně jsi v pořádku?" "Andreo, je to jen malý zákrok.
To, že se dělá pod anestezií, ještě neznamená, že by mi mělo něco
být. Dej mi pusu" znovu mi nabídne své rty. "Mhm" zavrní spokojeně,
když jí okamžitě vyhovím.
"Půjdeme nahoru?" zeptá se po chvíli. "Potřebuju sprchu." "Jen tu
něco dodělám a přijdu hned za tebou" pohladím ji něžně. "Ještě
pracuješ?" dívá se znepokojeně na hodinky. "Jo, no..." "Andreo co
je?" "Vůbec jsem se nemohla soustředit na práci" přiznám se tiše.
"Nestihla jsem ani polovinu toho, co jsem měla udělat. Promiň"
dívám se na ni provinile.
Miluju její smích. "Tak slečna Parker potřebuje dozor k tomu, aby
pracovala?" škádlí mě tiše. "Mám tomu rozumnět tak, že naše zítřejší
jednání není připravené?" "Lásko..." "Co? Slečno asistentko?
Řeknete mi, co jste dnes dělala celý den?" zakousne se mi něžně
do krku. "Elenno." "Pojď" vstane a donutí k tomu i mě. "Sedni si
sem" ukáže na stůl. "Líbí se mi, jak jsi poslušná" ohodnotí uznale,
když to udělám. Rychlým pohybem rozevře moje stehna a postaví se
mezi ně. "Ten kdo vymyslel takhle krátké sukně, by si zasloužil
nobelovku" hladí mě přes tenkou látku. "A ten co navrhl spodní
prádlo by měl skončit v pekle" líbá mě nedočkavě. "Sundej to!"
"Elenno ne! Jsi utahaná. Půjdeme..." "Hned!!!"

"Dívej se na mě!" pomalu se ve mně pohybuje a já jí bez odporu
vycházím vstříc. Narážím se na její prsty v tempu, které diktuje.
Vím, že miluje, když mě může takhle ovládat. Vím jak moc jí vzrušuje
ta moc, kterou nade mnou má. Dívá se mi upřeně do očí a doslova se
ztrácí v mé touze. Její pohled mě vzrušuje. Vzrušuje mě tak moc, že
cítit ji uvnitř sebe mi nestačí. "Elenno, já..." "Co, miláčku?"
vezme moji ruku a položí mi ji do klína. "To ne!" "Ale ano. Ukaž mi
to. Chci vidět, jak se hladíš, když se s tebou miluju. Prosím!"
Slyším jak tiše zasténá, když ji poslechnu. "Pane Bože, Andreo!
Pojď! Udělej se pro mě!"