Hra na pravidla

35

Její smích se znovu rozezní do noci. "Andreo, pokud si myslíte, že
jsem opilá a budu souhlasit s něčím takovým, tak se mýlíte."
"Ne. To si nemyslím, madam. Jen chci, aby pro vás dnešní noc byla
výjímečná" nepouštím její ruku ze své. "Zavřete oči a poslouchejte.
Hudbu musíte cítit. Musí vám proniknout do každé buňky. Musíte se
stát její součástí. Jste tu jen vy a tahle nádherná melodie."
Jemně ji beru kolem pasu a ladím naše pohyby s rytmem z ulice.
Netančím Bachatu ani žádný jiný z tanců. Nechci aby se cítila
nepříjemně. Jen se s ní pomalu pohupuju na vlnách žhavé letní noci.

Konečně cítím jak mi zvláční v náruči. Zvedne ruce a položí mi je
na ramena. "Tak je to dobře" šeptám jí, když skloním hlavu
a zhluboka se nadechnu té omamné, broskvové vůně.
Pak se narovnám a... dívám se přímo do jejích očí. Nedokážu
odtrhnout zrak od toho stříbrného zázraku. Rozpaky, obavy a
nejistota se prolínají s něčím co u ní ještě neznám. Pod tím vším
nenápadně probleskuje něha.
"Co všechno ti ještě musím udělat, aby ses na mě přestala takhle
dívat?" zeptá se zoufale. Zabít mě. Pomyslím si, když mi
s definitivní platností dojde, že na světě není nic, co by mě
dokázalo zbavit touhy po ní.

Teď už nemusím nic předstírat. Ví co k ní cítím. Ví všechno. Obejmu
ji pevněji a tváří se jemně otřu o tu její.
"To nechceš. Věř mi" vrátí mi ten něžný dotyk. "Nebo...? Andreo,
jestli teď hned neodejdeš tak..." skloní hlavu k mému uchu a smyslně
mi šeptá, co všechno se mnou udělá, pokud zůstanu tam, kde se právě
nacházím. Pomalým pohybem mi shrne látku z ramene a nechá ho
odhalené. "Běž, prosím!!!"

Nemám nejmenší tušení jak jsme se dostaly zpět do pokoje. Teď stojím
zády opřená o zeď a její rty se z ramene pomalu přesouvají k mému
krku. Jemný stisk zubů mě donutí zasténat. Zjevně to bere jako výzvu,
protože rychle rozváže uzel na tenkém županu a nechá ten kus látky
spadnout na zem.
Šílím touhou po jejím dotyku, ale ona nespěchá. Bříšky prstů jemně
přejíždí po mé kůži a každé místo, které objeví, učiní výjmečným.
"Není tu zima, kotě" pošeptá mi hravě, když dojde ke dvěma,
vzrušením vztyčeným pahorkům a vezme je do dlaní.
Tohle už je na mě moc. Prudce ji obejmu a přitáhnu k sobě. "Elenno!"
"Pssssst" vyvlékne se mi z náruče. Vezme mé ruce a přitiskne je
ke zdi nad mou hlavou. "Ne!" Dá mi jasně najevo, že je to ona kdo
tu velí.
Její stehno mezi mými, její dlaně na mých ňadrech a její zuby něžně
zakousnuté v mém krku. Ještě ani nezačala a já už vím, že takhle se
mě ještě nikdo nikdy nedotýkal. Její sametová kůže vlhne v mém klíně
a já se marně snažím najít jakýkoli opěrný bod na hladké, bílé zdi.

"Otoč se" pobídne mě jemně a přitiskne se mi k zádům hned, jakmile
ji poslechnu. Dychtivá dlaň mi pomalu putuje po břiše níž a níž.
"No tak" pokárá mě nedočkavě, když narazí na překážku, kterou jí
do cesty postavil můj stud. Rychlým pohybem mě usměrní a zkušeně
najde místo, které tak zoufale touží po její přítomnosti.
"Aaaaaaaa" vlna rozkoše mě doslova mrští proti zdi. "Ano" slyším
hlas chvějící se chtíčem. "Sténej pro mě. Ukaž mi co se ti líbí."
"Elenno, já...!!!" "Ještě ne. Ne takhle. Pojď" posadí mě do křesla a
klekne si mezi stehna.

Horký dech a hebký, hbitý jazyk. Vražedná kombinace, kterou právě
teď používá v mém klíně. Nespěchá. Hraje si se mnou tak, že to
rozhodně nemůžu přežít. Každý sval v mém těle je napjatý k prasknutí.
"Už to nevydržím" prosím ji zoufale. "Ne?" zvedne hlavu s potutelným
úsměvem. "Ještě jsme ani nezačaly."
Naplní mě svými prsty a donutí mé boky k pohybu. Miluje se se mnou
způsobem, který mě zbavuje i posledních zbytků rozumu a vyloženě si
to užívá. Pak znovu skloní hlavu do mého klína. "Tak pojď, kotě"
a během pár okamžiků mě dovede tam, kde toužím být už dávno.

"Líbilo se ti to?" líbá mě na tvář, když se moje tepová frekvence
začne pomalu vracet k normálu. "A-ano." "Tak dobrou noc" usměje
se ještě a zmizí za dveřmi své ložnice.