Hra na pravidla

74

"Voláš mi ve tři ráno, aby ses mě zeptala jak se mám?! To myslíš
vážně?!" ani se nesnažím předstírat, že nejsem naštvaná. "Promiň.
Vzbudila jsem tě?" v jejím hlase slyším starost. "Ne. Jistě, že ne"
odpovím popravdě. "Kde teď jsi?" "Doma, poklade."
"Sam?" vím, že nemusím dokončit větu, aby pochopila na co se ptám.
"Je v pořádku. Neboj se" řekne tiše. "Ona se nevrátí, že ne?"
Dlouhé ticho mi odpoví za ni. "Proč mi to udělala?" Na druhém konci
slyším jen povzdech.
"Andreo, co vlastně víš o Elennině manželství?" zeptá se po chvíli.
"Že to byla dohoda" rozpomenu se na jeden z večerních hovorů.
"Řekla ti to tak?" "Ano. Není to pravda?"
"V podstatě je" odpoví mi po chvíli. "V podstatě?" "Ano. V podstatě
je to pravda. Jen ne celá." "A jaká je tedy celá pravda? Vrátila se
k němu?" Ze sluchátka se ozve pobavený smích. "Ne. To určitě ne."

"Andreo, ten rozvod trval léta. Sama jsi pochopila, jak moc to bylo
složité. Patrick s ním nesouhlasil a když už na něj konečně kývl,
chtěl všechno." "Takže mě vyměnila za své firmy" pochopím okamžitě.
"Co?! Ne, zlato. Všechny mu chtěla dát už na začátku. Byla ochotná
vzdát se veškerého majetku za to, že už ho nikdy neuvidí. Ale on
o to nestál. Bylo tu něco, co chtěl víc, protože věděl, jak těžké
to pro ni bude a doufal, že se toho nikdy nevzdá a zůstane. Ano,
vyměnila tě. Ne za bankovní konto, ale za svého syna."
Tahle informace mě doslova přibije k židli. Elenna Davis má dítě!

"S-Sam, kde je teď?" vykoktám šokovaně. "Já nevím, zlato. Nevím
toho o moc víc než ty. Jen to, že jsou v pořádku a spolu."

Chvíli trvá než se Samantha rozhodne říct mi všechno.
Tehdy se ti dva skutečně dohodli na soužití na oko a následovala
svatba. Zdálo se, že vše je tak, jak má být. Strýc byl na sklonku
života šťastný, že o adoptivního syna bude postaráno a že jeho
firmy povede schopná, mladá žena.
Jenže Patrick se do Elenny opravdu zamiloval. Celé měsíce se jí
dvořil a dělal všechno proto, aby ji získal. Ona vytrvale odmítala
všechny jeho pozornosti a později ho donutila k rozhovoru. Popravdě
mu řekla, že ho bere jako bratrance a nic jiného k němu necítí.
Jenže Patrick se s tím nesmířil. Když to nešlo po dobrém, vzal si
ji po zlém.
Jednoho večera se opil a čekal na ni v jejich domě. Řekl jí, že nic
na světě nedokáže zabránit tomu, aby byla jeho a zmocnil se jí
násilím. Elenna utekla a o pár týdnů později zjistila, že je
těhotná.
Bohužel její lékař byl Patrickovi zavázán a o celé situaci ho
informoval. On ji pak našel a odvlekl zpátky. Držel ji zavřenou až
do porodu, aby pak z nemocnice svého syna odvezl domů. Věděl, že
tentokrát se vrátí sama. Své dítě by neopustila."
"Nikdy se nepokusila utéct?" Šokovaná tímhle příběhem si ani
neuvědomuju, že šeptám.
"Tisíckrát. Jenže tehdy konečně zjistila co je Patrick zač. Už
tenkrát vlastnil širokou síť barů, kasin a bordelů. Díky tomu měl
pikantní informace o celé řadě vysoce postavených lidí. A ti
rozhodně nestáli o jejich zveřejnění. Koho nemohl podplatit, na toho
našel nějakou špínu. Bojovat s ním, bylo jako čůrat proti větru.
Neštítil se ničeho. Stačilo, aby zvedl telefon a někdo za něj udělal
špinavou práci. A udělal ji okamžitě.
Elenna tak žila celá léta v pekle. Nemohla odejít, protože tam byl
malý David a nemohla zůstat, protože to, co jí Patrick dělal, si
nikdy neuměla představit ani v nejhorším snu.
"Ale pak přece... " namítnu tiše. "Ano. Dítě povyrostlo a začalo si
všímat. David ji nakonec uprosil, aby odešla. Viděl, jak se násilí
stupňuje a ze všeho nejvíc se bál, že ji otec zabije."