Hra na pravidla

43

"Jak to dopadlo?" Samantha se hrne do dveří už v mnohem lepší formě.
"Doufám, že sis toho idiota namazala na chleba." "Tak to netuším,
ale vyhrály jsme" odskočí ode mne Elenna rychle. Ale ne dost rychle
na to, aby si toho Sam nevšimla. "Tak teď jsi mě ranila, poklade"
podívá se na mě na oko vyčítavě. "Nevím o čem to mluvíš" zablekotám
a okamžitě se vrátím do své kanceláře. "Elenno, musíš být opatrná!"
zaslechnu ještě.

"Kam kráčíš, Andy?" zvedne hlavu od počítače právnička. "V kopírce
došel papír. Potřebuješ taky něco?" "Ne. Díky, zlato." "A vy, madam?"
"Také ne. Děkuji, Andreo."

"Samantho, i tobě přece musí být jasné, že je to celé nesmysl"
slyším za dveřmi. "Promiň, ale není mi to jasné. Ta nádherná holka
tě miluje a ty jsi slepá, jestli to nevidíš." "Sam, té nádherné
holce bude za deset let tolik, kolik je dneska mně." "Myslíš, že jí
na tom záleží?" "To opravdu nevím, ale vím, že jí nevezmu pár let
života tím, že budu akceptovat tohle chvilkové poblouznění."
"Chvilkové jo? A proto mluvíš o tom, co bude za deset let?" "Sam!"
"Co je? Nelíbí se ti, že to 'něco' někdo konečně pojmenoval? Elenno,
ta holka může mít každou na kterou si ukáže a jediná pro kterou má
oči, jsi ty." "Ano může. A právě proto nevidím nejmenší důvod k tomu,
aby ztrácela čas se mnou." "Ty žárlíš! Bojíš se, že zestárneš a ona
tě opustí." "Přestaň! Navíc si teď něco takového vůbec nemůžu
dovolit." "Tak to je to jediné v čem máš bohužel pravdu. Vybrala sis
tu nejhorší možnou dobu vůbec."

Hovor utichne v okamžiku, kdy otevřu dveře. Obě jsou zabrané do své
práce a ani nezvednou hlavu, když projdu okolo.
Je jí šestatřicet. Tak to jsem se skoro nespletla. A taky začínám
rozumnět tomu, proč se ke mně chová tak, jak se chová. Její obavy
jsou pochopitelné, ale Samantha má pravdu. Elenno, miluju tě a
na tomhle mi vůbec nezáleží. Kdyby to bylo to jediné, co nám stojí
v cestě, dokázala bych tě o tom přesvědčit. Jenže není. Elenna Davis
je vdaná žena.

Rozhovor, který jsem právě zaslechla mi téměř nedovolí soustředit se
na práci. Ty žárlíš! Bojíš se, že zestárneš a ona tě opustí, zní mi
v hlavě. Samantha ji zná daleko líp než já a je možné, že se nemýlí.
Ale ONA už se rozhodla. A přesně podle svého nelítostného zvyku se
rozhodla i za mě.