Hra na pravidla

27

Cestou z parketu nás sleduje spousta párů zvědavých očí, takže i jí
musím políbit ruku. "Madam" poděkuju jí za tanec malou úklonou, když
ji dovedu zpět ke stolu. Zvednu své sako, jen tak ledabyle pohozené
na křesle a otočím se k odchodu.
"Andreo!" Samantha se mě snaží zavolat zpět. "Dej na ni pozor" kývnu
směrem k Elenně Davis a zamířím k východu.

"Sakra!" zakleju tiše, když se rozhlédnu po ulici. Jako naschvál ani
jeden taxík. Sáhnu pro telefon, který zazvoní v ten samý okamžik.
Ice Boss čtu na displeji. El, ty přece víš, že ti to nezvednu,
zavrtím pobaveně hlavou a přejedu prstem po červeném symbolu.
Někde tu mám číslo na taxislužbu, hledám v seznamu.
"Od kdy neberete hovory svých nadřízených?!"
Tak tohle jsem nečekala. Klid, Andy. Teď se pomalu otočíš, omluvíš
se a zavoláš si odvoz, přesvědčuju se v duchu.
"Madam?" "Ptám se, od kdy mi neberete telefon." "Omlouvám se,
madam. Nenapadlo mě, že v tuto hodinu budete něco potřebovat"
podívám se provokativně na hodinky.
Moje drzé upozornění na to, že pracovní doba skončila už dávno, ji
zjevně rozhodilo. "Andreo..." "Ano, madam?" mávnu na projíždějící
taxi. "Přece mě tu nenecháte bez ochrany" pokusí se o úsměv.
"Můžu jen doufat, že to není to horší, madam." "Andreo, takhle jsem
to přece vůbec nemyslela." "Je mi jedno, jak jste to myslela, paní
ředitelko. A teď, když dovolíte, potřebuju se vyspat. Můj šéf si
potrpí na dochvilnost. Dobrou noc, madam."