Hra na pravidla

54

Na nebi září miliony hvězd a já se marně snažím najít tu, která
patří tobě. Lásko, je ta moje blízko? Nikdy bych tě neopustila.
Nikdy, kdyby to nebylo tvé výslovné přání. Ještě cítím tvé rty
na těch svých. Vůni a chuť tvé kůže. Hebkost tvých dlaní... Elenno!
Mohla jsi mě poslat pryč milionem způsobů. Proč sis vybrala ten,
který mi ublíží nejvíc?! Proč jsi to udělala zrovna takhle?! Proč
i teď doufám, že jsem to já, na koho myslíš?!

Budík je ta nejodpornější věc na světě! Prostě vás vytrhne ze snů.
Ze světa fantazie, kde se i ty nejnemožnější věci dokážou stát
skutečností. Ne. Nikdy nikomu nemůžu říct, co se mi zdálo, ale...
náruč ve které můžu usnout, neuchopitelná víra, že se v ní probudím,
naděje, že by se to někdy opravdu mohlo stát...El, zase jsi první
myšlenkou nového dne! Prosím! Nech mě už jít!!!

Za tři hodiny mě čeká konkurz. Můj nový šéf, pokud se jím opravdu
stane, je starší muž. Ženatý, se spoustou dětí. Typický, rodinný
typ. Přesně to, co teď potřebuju.

"Andrea Parker" nahlásím na recepci. "Jdu na pohovor k panu
Jonesovi." "Čtrnácté patro a pak doleva" usměje se na mě krásná
blondýnka. "Díky" oplatím jí stejnou mincí. Teď už je to jenom na mě.
Musím dostat tu pozici. Moje máma a sestra spoléhají na to, že jim
pomůžu. Spoléhají na to, že tu jsem.

"Proč chcete pracovat zrovna pro nás?" první, očekávaná otázka.
"Pane řediteli..." "Tak to by stačilo" rozlétnou se dveře a Elenna
Davis sebejistě vkráčí doprostřed kanceláře. "Jdeme!" zmrazí mě
pohledem. "Pane Jonesi, díky za telefonát" otočí se směrem
k obtloustlému, staršímu muži. "Bylo mi ctí, madam Elenno" ukloní se
ten skřet a bezohledně mi pokyne k odchodu.

"Co tu děláš?!!!" nevěřím tomu, co se právě stalo. "Jedu náhodou
okolo" ani se na mě nepodívá. "Potřebuju tu práci!" "Máš práci."
"Dala jsem výpověď!" "Nepodepsala jsem ji."

"Vaše kancelář, slečno Parker" kývne směrem ke dveřím, kam jak
očekává, zamířím. "Příště bych ocenila, kdybyste mi dala vědět
s předstihem, že si budete vybírat dovolenou." "Nechci si brát
dovolenou! Elenno! Tohle už nevydržím!" Stříbrné oči jsou náhle
upřené do těch mých. Udělá pár kroků směrem ke mně a.... "Já taky
ne!" Její rty drsně narazí na ty mé. "Kotě!" pootevře ústa a její
jazyk najde ten můj.