Hra na pravidla

103

Slunce zmizelo za obzorem a jeho vládu nad světem převzal stříbrný
měsíc. Jeho odraz v milovaných očích ještě mnohokrát znásobil
jejich kouzlo.
"Kdy to řekneš to Davidovi?" zeptám se, když se napiju vína z její
sklenky. "Zítra u snídaně?" usměje se. "Myslíš, že mu to nebude
vadit?" dívám se na ni vážně. Její smích se rozezní do noci.
"Pojď sem" obejme mě. "David není hloupý. Myslím, že ho to moc
nepřekvapí." "On o nás ví?" "Nevím jak, ale ano. Proč si myslíš, že
ti volal hned, jak zjistil, že jedu do firmy." "Řekl ti to?" "Ano"
políbí mě. "Andreo, má tě rád a zbožňuje Aničku. Neboj se. Bude to
dobré. Uvidíš."

Další noc, která je příliš krátká. Každé milování s ní je, jako by
to bylo poprvé. Právě teď sténá pod mými dotyky. Její jemné prsty
se zoufale boří do prostěradla, jako by ji mohlo zachránit před
tím, co přijde. "Elenno!" šílím touhou dovést ji až na konec a ona
se vzápětí rozechvěje v zajetí laviny rozkoše.
"Miluju tě." Ještě tisíc polibků a malých něžností než unavená usne
v mé náruči.

"Tak jdeme" vezme mě za ruku před vchodem do restaurace a já
nemůžu říct, že by mě to nějak uklidnilo. Spíš ji podezřívám,
že tím chce dodat odvahu především sama sobě.
David je středobodem jejího soukromého vesmíru. Co udělá, když
nebude souhlasit?

Už na nás čeká a galantně vstane, aby nás přivítal. Dnes mi snídani
naservíruje s mnohem větší jistotou a já si nemůžu nevšimnout, že
na talíři mám vše, co mi opravdu chutná. Na prostřeném stole je
také mnohem více ovoce než včera, přestože on i Elenna mají raději
zeleninu. Včerejší den věnoval hlavně tomu, aby mě líp poznal,
pochopím konečně.

"Davide" osloví ho váhavě, když už pijeme kávu. "Já...my..." Snad
poprvé vidím Elennu Davis v rozpacích. Její syn ji pozorně sleduje
a v jeho úsměvu spatřím trochu škodolibý nádech. "Chtěla jsem ti
říct..." další nedokončená věta už ho rozesměje. "Andreo, máte
opravdu skvělý vkus" vezme matku za ruku na které se leskne zlatý
kroužek. "Je nádherný. Stejně jako ty, mami" políbí ji na tvář.
"Trochu jsem doufal, že něco takového uvidím už včera" dívají se
na mě jeho pronikavé oči s tichou výčitkou. "Vaše matka je velmi
tvrdohlavá žena, Davide" slyším úlevu ve svém hlase. "To je to
jediné, co vás omlouvá" vezme za ruku i mě.
On to opravdu věděl. Věděl to celou tu dobu.