Hra na pravidla

41

Pomalu spustím ruce z jejích boků. "Asi bys měla jít" dívám se
na její krásnou tvář. "Andreo..." "Co?! Jak tě vůbec napadlo něco
takového?! Nikdy bych ti neublížila. To jen ty si hraješ s lidmi
kolem sebe a nejspíš u toho ani nic necítíš. Tak běž. Už jsi přece
dostala co chceš."
"Kotě, pojď sem" zvedne ruce a spojí je za mým krkem. "Omlouvám se.
Já...nic o mě nevíš... promiň mi to."
Váhavě ji znovu obejmu, ale teď už nejspíš jen proto, aby si někdo
z davu okolo nás něčeho nevšiml. Skladba mi připadá nekonečná a
jakmile skončí, odvedu Elennu Davis zpět ke stolu. "Díky, madam"
zmůžu se na strnulý úsměv.
"Dojdu pro led" otočím se k odchodu. "Hlavně se s ním nezapomeň
vrátit, poklade" připomene mi Samantha se smíchem. Eva už zase sedí
na jejím klíně.
"Dejte mi sklenici ledu, prosím" kývnu na barmanku. "Moment. Tady
mi zrovna došel. Musím pro něj dozadu" omluví se a rychle dolévá
objednané nápoje.
"Zatančíš si?" dlouhovlasá blondýnka si s úsměvem sedne vedle mě.
"Ne. Promiň. Jen jdu pro led." "Škoda. A něco k pití si se mnou
dáš?" její ruka se ovine kolem mého pasu. Bože. Chtěla jsem být
aspoň chvíli sama, ale to jsem asi na špatný planetě. "Omlouvám se,
ale nedám" rozhlédnu se kolem sebe s okázalým nezájmem. V určitém
bodě se můj pohled zastaví. Moje šéfka stojí jen kousek ode mne.
Když se naše oči setkají, usměje se, sotva znatelně pokýve hlavou
a pak se prostě vrátí na své místo.
Sakra! Je mi naprosto jasné, jak to vypadalo. Tohle mi ještě
chybělo. Vezmu led a rychle se vracím k našemu stolu.
"Andy, tak kolik krásných dívek ti za tu chvíli leželo u nohou?"
Samantha už rozhodně není střízlivá. "Myslím, že mě trochu
přeceňuješ, Sam" nenápadně se podívám na Elennu. "Tak to já si teda
nemyslím. Závidím ti. Můžeš mít každou krásnou holku v tomhle
lokále." "A jedna z těch nejkrásnějších ti sedí na klíně. Tak si
nestěžuj" mrknu na ni. "Já si nestěžuju, viď zlatíčko?" přitiskne
Evu k sobě. "Půjdem si zatancovat" políbí ji.
"El, takhle to nebylo" otočím se k ní hned, jak ty dvě opustí svá
místa. "Co?" věnuje mi jeden ze svých ledových pohledů. "No, tam
na baru. Ta holka. Nebylo to tak, jak to vypadalo" koktám zoufale.
"Andreo, to je přece úplně jedno. Jsi mladá, krásná, svobodná.
Můžeš si dělat co chceš." "Já vím, že je ti to jedno" usměju se
hořce. "Šla jsi za mnou. Co jsi mi chtěla?" "Nešla jsem za tebou"
uhne pohledem, aby se mi nemusela podívat do očí.