Hra na pravidla

72

Venku svítá. Sluneční paprsky se nemilosrdně derou přes žaluzie
a připomínají mi, že je čas vstát. Musím donutit své tělo zvednout
se z postele, udělat spoustu malé, ranní rutiny, obléknout se a
vyrazit do kanceláře.
Nechci vstávat. Nechci se probudit. Nechci se vrátit do tohoto
světa. Nechci si už po milionté uvědomit, že svět je opuštěné,
smutné místo ve kterém musím existovat. Ano existovat, protože žít
v něm bez ní, prostě neumím.
Ještě před měsícem jsem jí seděla na klíně a nechala se opájet tou
nádhernou, lehkou, broskvovou vůní. Její rty. Pane Bože, její rty.
Patřily mi. Mohla jsem je líbat dle libosti a ona mi nikdy neřekla
ne. ONA. Žena pro kterou jsem se narodila a ona se narodila pro mě.

"Kotě, nezlob" jemně se bránila mému mazlení ten večer. "Doděláme
to a půjdeme nahoru" šeptala mi mezi polibky. "Ano?" slyším i svůj
hravý tón. "A co tam budeme dělat, lásko? Co se mnou uděláš? Řekni
mi to." Ještě teď cítím tu touhu svléknout ji a milovat se s ní tak,
že se obě utopíme v záplavě rozkoše. "Miluju tě." "A já miluju tebe,
kotě. Jsi tak krásná. Jsi o to krásnější, že jsi moje. Strašně tě
chci..." nepříjemný vyzváněcí tón přerušil její vyznání.
"To musím vzít. Promiň, miláčku" ještě mě políbila a natáhla se
po telefonu.
Mužský hlas vedl několikaminutový monolog. "To přece nemůžeš!!!"
vykřikla zoufale, když se konečně odmlčel. Smích. On se opravdu
smál! Pak znovu promluvil. "Dobře" řekla a její hlas zněl ztraceně.
"Hned" zřejmě odpověděla na poslední otázku a zavěsila.
"Musím odejít, kotě" podívala se na mě prázdným pohledem. "Uvidíme
se zítra" políbila mě ještě. "Miluju tě. Nezapomeň na to" poslední
objetí.
Od té chvíle jsem ji neviděla. Elenna Davis, moje láska, můj vesmír,
můj svět. Moje všechno, co jsem kdy chtěla. Tehdy odešla a zapomněla
mi říct, že odchází navždy.

"Dobré ráno" zdravím svého nového šéfa a už jen vědomí, že sedí
na její židli a za jejím stolem způsobí, že se mi žaludek stáhne
v bolestivé křeči. Na tomhle stole jsme se milovaly. Na téhle židli
se se mnou mazlila tak, jako nikdo před ní. Je jedno, kam se v téhle
místnosti podívám. Je všude. Cítím ji. Její dotyky, její něhu, její
vzrušení. Elenno!!! Jak mám žít bez tebe?!